Něžný polibek

Náboženství je sobecké - netoleruje jinou víru.
Britský filmař Ken Loach   zůstává rebelem i v   kmetském věku. Mám rád   jeho sociálně kritické   filmy. Něžný polibek je   také kritický, ale tady se   Ken Loach spíš trefuje do   vzájemné náboženské   netolerance, odlišností   víry a do zkostnatělých   názorů - to vše může dost   zkomplikovat vztah dvou   sympatických lidí různé   pleti a především různého   vyznání. On a ona - mladí   lidé ve skotském Glasgowě -   DJ muslim Casim a irská   učitelka hudby Roisin se do   sebe zamilují. Říká se,   že láska i hory přenáší   - jenže pokud se jedná o   hory náboženského   fanatismu, rasové   nesnášenlivosti, již   zmíněné intolerance,   nepochopení jakékoliv   odlišnosti od staletých   zvyků, pak má láska dost   těžkou pozici. Já dost   tolerantní ateista jsem   chvílemi skřípal zuby a   zatínal pěsti nad tou   šílenou zabedněností jak   na straně muslimské, tak na   straně křesťanské. Asi se   mám ještě dost co učit   snášenlivosti, toleranci a   odpuštění. Byť je tento   dokonale uvěřitelný film   natočen s jemností - až   něžností a s jistým   nadhledem, přesto ho lze   prožít se silnými emocemi a   hlubokým niterným zásahem.   Co maximálně oceňuji - Ken   Loach nijak nemoralizuje -   prostě nechá věci plynout -   o to jsou možná   uvěřitelnější a   působivější. Stařík Ken   Loach točí stále skvělé   věci - bravo, držím pěsti,   Pane Filmaři.