Nikdy nejsme sami

Předešlý, do značné míry comebackový film režiséra Petra Václava Cesta ven sice neoslňoval návštěvností v kinech, po dlouhé době ale dokázal, že česká kinematografie dokáže reflektovat velmi aktuální témata. A to způsobem, který není didaktický, a přesto může rezonovat v cizině. Nikdy nejsme sami vybočuje z lokálních tendencí ještě více - až se zdá, že to, co by v Cestě ven působilo nejvyhroceněji, je v Nikdy nejsme sami tím pomalu nejvlídnějším východiskem. Žena ve středních letech utíká do (nijak ochotné) náruče pasáka, protože soužití s jejím hypochondrickým manželem je k nevydržení. Bachař sestavuje zákoník, který narovná společnost, jíž je sám velmi pokřivenou součástí. A děti nedávají sebemenší naději, že je jakékoliv zlepšení možné - přinejmenším ne tady a teď. Václav se zde pohybuje mezi lidmi z více či méně početných rodin, jejichž stav je ve velkém či ještě větším stadiu rozkladu; bruslí na tenké hraně intimního dramatu a ambiciózního, všeobjímajícího podobenství, své hrdiny nechává po bradu ponořené v osobním i obecněji společenském marasmu. Ten navíc dosáhl takové míry, že je pro jeho výstižné vypodobnění potřeba satirického šklebu. I proto přicházejí při sledování filmu na mysl jména jako Bruno Dumont anebo Kim Ki-duk, tedy jména tvůrců, v jejichž filmech (pomocí odlišných strategií) často vyhřezávají na povrch patologické rysy společnosti. Exaltované drama je místy hodně demonstrativní, jednotlivostem se tady ale těžko vzdoruje - to už se spíše dostaví odpor k filmu jako celku. Ve vztahu k dílu, které se snaží vystihnout naprosto vykolejený svět, který jsou jeho hrdinové nucení obývat, je to ale adekvátní reakce - tenhle film navíc vychází ze situace, v níž jsme spolu s jeho postavami. A není to hezký pohled.
Viktor Palák
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

POZOR SPOILER

Mladé děvče Sylva, již malinko přiopilá, si kupuje alkohol. Partner Milan to za ni zaplatí, avšak flašku jí pak z auta vyhodí. V tomto obchodě prodává žena, jejíž silně hysterický manžel právě ječí na svého syna. Manžel sám je cvok a bojí se stále, že umře. Manželka jej musí sbírat ze země, což ze svého bytu pozoruje muž, který se sem zrovna nastěhoval a je zaměstnán jako bachař. Manžel se bojí smrti, kontroluje si i svou stolici. Milan láká Simonu, ale ta s ním nechce. Vzniká hádka. Bachař zahlédne hypochondra a rozmlouvá mu jeho domnělé choroby, nakonec jej pozve k sobě. Za Milanem přichází do jeho bordelu paní z obchodu a vyzná mu lásku. Ten ji však pošle „do pryč“. Kluci bachaře a hypochondra se skamarádí. Oba si řeknou, že jejich otcové se bojí. Jeden že zemře a druhý že jej oddělá uprchlý vězeň. A tak se dozví, co by udělal čerstvý kamarád. Strašil by tátu tak dlouho, až by skončil v blázinci. Přivážou na strom nití chcíplou žábu. Prodavačka přijíždí na mopedu za svým otcem a chce s ním hovořit, ten jí však vůbec neodpovídá. Milan propleskne Sylvu, a pak to konečně udělá hypochondrově ženě. Ta se večer opět krutě pohádá s mužem kvůli umístění mírně zaostalého staršího syna. Příští večer začne dělat couru v bordelu. Bachař nalézá u svého domu zabité prase, a to ještě zvýší jeho úzkost. Manželka hypochondra bere brokovnici a dává si ji k hlavě, ale pak si to rozmyslí a patronu chce ukrýt. Tu však najde její syn. Matka mu tvrdí, že je to slepá patrona. Nu, a on hodlá vystrašit jejího otce. Nabije, namíří na dědu a zmáčkne. Hypochondr jde do bordelu, a koho zde nenajde…? On i bachař si jedou promluvit s Milanem, který má zrovna u sebe velkou hromadu peněz. Dochází ke střelbě a Milan prchá s těžkým zraněním. Peníze, které se mu vysypou, najde malý nálezce. Střelec z brokovnice je odveden policií a ostatním jde život dál.

Osm lidí, obývajících oprýskané domky podél státní silnice, z níž k nim doléhá jen hluk. Osm postav, z nichž ani jednu nepotkáváme na vrcholku úspěšného, spokojeného a naplněného života. Unavená prodavačka místní samoobsluhy (Lenka Vlasáková) se snaží uživit rodinu, dolů ji však táhne nezaměstnaný manžel – hypochondr (Karel Roden). Nešťastná žena se zamiluje do pasáka (Zdeněk Godla), který u ní nakupuje, ten ale touží po jedné ze „svých“ prostitutek (Klaudia Dudová). Všechno navíc z okna sleduje zapšklý vězeňský dozorce (Miroslav Hanuš)… Režisér Petr Václav se od observačního realismu svého předchozího snímku Cesta ven přiklání ke stylizovanějšímu dramatu, jedno z jeho tradičních témat ale zůstává: touha postav přežít a dát životu smysl. Za silnější a rozhodnější charaktery jsou tu opět ženy, muži často platí za frustrované omezence, kteří ze svých problémů viní celý svět, jen ne sebe.

Jan Škoda
MFF Karlovy Vary 2016

Do obce roztažené podél státní silnice se nastěhuje paranoidní pracovník vězeňské správy a jeho rodina. Spřátelí se se svým novým sousedem, nezaměstnaným hypochondrem, kterého živí jeho žena pracující v místní prodejně. Unavená životem a starostí o dva syny, všimne si vyhazovače z nočního klubu. Ten ale miluje striptérku. Ta však čeká na otce svého dítěte, který sedí v nedaleké base, kde pracuje právě zmíněný bachař…

Nikdy nejsme sami je dramatem o současné době a lidech, kteří jsou obětmi i strůjci jejích běsů. V hlavních rolích se představí Karel Roden, Lenka Vlasáková a Miroslav Hanuš, se kterými režisér pracoval již při natáčení Paralelních světů a dále Zdeněk Godla a Klaudia Dudová, držitelka Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Cesta ven. Právě tímto filmem upoutal Petr Václav v loňském roce pozornost odborné veřejnosti a byl oceněn sedmi Českými lvy, včetně kategorií nejlepší film, scénář a režie.

„Člověk není nikdy sám sebou. Nemá svůj pevný, jediný, pro vždy daný charakter, navždy dané názory a záliby. Žije skrze toho druhého naproti. Pro něj, proti němu. V adoraci, v lásce nebo v nenávisti. Je ale vždycky s ním propojen. Nikdo není nikdy sám,“ říká o svém nejnovějším počinu Petr Václav a dodává: „Tento film je o dnešní době. O boji mezi temnotami, které opět začínají obcházet Evropou. Ty jsou ztělesněné dospělými. O touze po volnosti a po svobodě, kterou v sobě nesou jejich děti.“

Česká televize

Vesnice v pohraničí je dějištěm pro mozaiku nepříliš spokojených osudů, podávaných s břitkou civilností a problesky černé ironie i poezie nesmyslné tragédie. Hypochondr, který neumírá, jeho manželka, kterou láska vede do nočního klubu, mladá matka, nový soused bachař a mezi tápajícími dospělými lapené děti… Petr Václav rozvíjí témata svých předchozích úspěšných filmů a také spolupráci s jejich hereckými představiteli, zde to jsou Karel Roden a Lenka Vlasáková v rolích ústředního manželského páru, kteří hráli manžele již v Paralelních světech, a Klaudia Dudová, která obdržela za Cestu ven jednoho ze sedmi Českých lvů. Snímek Nikdy nejsme sami získal na letošním filmovém festivalu Berlinale v sekci Forum diváckou cenu čtenářů deníku Tagesspiegel.
MFF Praha – Febiofest 2016