Noc nad Chile

sovětská ideologie bez hranic
Pro mě osobně velmi zajímavé téma, přečetl   jsem hodně knih o vojenském převratu v Chile, o   Salvatoru Allendem, o generálu Augusto   Pinochetovi i o popřevratovém vývoji v Chile   až po dnešní dobu. Proto jsem se na tento film   těšil. Jenže ouha - jedná se o pohled na dané   téma sovětskýma očima vzdálenýma   jakémukoliv náznaku demokracie. Vždyť film   vznikl v době vlády Brežněva. Starší   filmoví diváci ví, co to znamená. Film má tak   vyhraněný sovětský rukopis, že by stát   původu neodhadl snad jen hluchý slepec.   Sáhodlouhé ideologické rozhovory chilských   soudruhů, vojáci chilské junty stojící na   straně marxistů a revolucionářů, to je přes   závažnost a tragiku tématu jen k smíchu. Snad   pouze velmi věrohodně zvládnuté scény z   výslechů mají jakousi vypovídací schopnost,   ale ty jsou tak dobře zvládnuty opět jen   dlouholetou praxí z domácích věznic a gulagů.   Já tady prostě vůbec nechápu, kde sovětští   tvůrci vzali tu drzost a odvahu kritizovat   jakékoliv politické poměry v jakékoliv zemi   světa, když měli ve svém státě obrovské   věznice plné politických odpůrců, když   lidský život v SSSR neměl nejmenší cenu,   když soudruzi rozhodovali o životě a smrti ne   několika set lidí, jako na santiagském   stadionu, ale o milionech. Vím, že jsem uhnul od   filmu, ale pořád jsem u tématu. Bylo v něm   pár dobrých scén a pár výtečných   archivních dobových záběrů. Za ně dvě   hvězdičky. Jinak strašné zklamání a   rozčarování. Existuje ještě jeden snímek se   shodnou tématikou. Costa-Gavrasův Nezvěstný.   Tyto dva filmy vedle sebe svědčí o tom, jak je   možno jedno téma na jedné straně nesmazatelně   zapsat do paměti filmového diváka a na straně   druhé absolutně zničit. Tohoto filmu se   vyvarujte: zajímáte-li se o film, je to   katastrofa a ztráta času, zajímáte-li se o   historickou stránku, budou vám poskytnuty zcela   zkreslené a překroucené informace a sovětští   ideologové na vás budou působit ještě i po   více než třiceti letech od vzniku filmu.