Noc nevěsty

POZOR, SPOILER

Prší. A to hodně. Někdo má proslov k lidem moknoucím venku. Ale mezitím vidíme i opačný obrázek - radost z úrody, z práce i z orby. Ten, kdo má projev, je předseda Picin. Zakládá se totiž JZD. Někteří lidé nadšeni nejsou. Jako například Šabatka, který se ptá, co dá do družstva právě on, Picin, mimo své plechové huby.

Lidé vodí do družstva dobytek, jak je vyvolává rozhlas. Mají to s muzikou a děti jim za to kolektivně děkují. Šabatka dává koně, ale bez kšír, což opět Picina popudí. Vtom se ozvou výstřely. Je to u Konvalinky. Než aby musel do družstva něco dát, tak skoro všechno postřílel - a nakonec obrátil zbraň proti sobě. Zůstal jen místní hlupák Ambrož s teletem v náručí. Do této zoufalé situace přichází Konvalinkova dcera, řádová sestra.

Jsou Vánoce, den narození Páně. Picin brblá proti náboženství a mluví o odevzdávání zbraní. Mladý Skovajsa s Ambrožem dovezou Slečně, jak Konvalinkově dceři říkají, plné pytle. I ona je nosí. Mladý Skovajsa mluví o červené stodole, a že tam jsou schované jejich, jako Konvalinků, sáně. Klíče má prý Picin. Ne v kanceláři, ale doma. Slečna si tam zajde. Doma je však jen ležící starší žena, Picinova družka Filipa. Je nemocná. Slečna si klíč najde a bere si jej s sebou, i když Filipa protestuje.
Sáně ze stodoly jsou odvezeny. Celá vesnice sleduje, jak si je Slečna veze domů. Když pak vzkáže velebníčkovi, že přijde na půlnoční, ihned se tento objeví u ní. Mše se mají sloužit ráno a půlnoční se nedoporučují. A prý je ještě v kostele porouchaná elektrika. Slečna se však nedá a chce přijet. Pak stříhá Abmbrože. Ten to nevydrží a chce si sáhnout, začež je nemilosrdně zpráskán. Pak se vykoupe a zůstává na večeři.

Venku ženské čistí sáně, a to už sem přichází Picin. Chce, aby ženy odešly, ale neuspěje. Pak už se Slečna objeví v odění řádových sester a ženské jsou z toho dokonale v rauši. Líbají jí ruce a prosí, aby za ně orodovala. Všichni pak jdou do kostela, Slečna jen v sandálech, i když je plno sněhu. To se pochopitelně nelíbí Picinovi, ale jeho pokusy vše zmařit neuspějí. I chlapi už jsou trochu proti němu. Slečna kupodivu nemíří do kostela, ale když si sundá i sandále, dojde až k družstevní stáji. Odtud si bere svého koně.

Všechny ženy ve vesnici věří, že je Slečna svatá. Nechávají si požehnat domy a jedna i dítě. Situace se vyostřuje. Muži si berou z družstva koně, ozývá se i střelba. Vypadá to prostě jako povstání. Když se jde pak Picin podívat domů, zjistí, že Filipa je mrtvá. Už je v truhle a ostatní lidé jsou stále v kostele. Nabíjejí se zbraně, a Picin vyhrožuje vraždou. Zdá se, že tato noc skončí velmi špatně...

Začátkem zimy roku 1950 probíhá v moravské vsi Týnec nucená kolektivizace. Sedláci opovrhují nemajetným a „prťavým“ předsedou JZD Picinem, neodváží se však vystoupit proti ozbrojeným milicionářům a odvádějí do společných stájí dobytek i koně. Jen statkář Jan Konvalinka raději postřílí všechny své krávy a spáchá sebevraždu. K tragédii dojde právě v den, kdy se domů z rozpuštěného kláštera vrací Konvalinkova dcera. Půvabné jeptišce tu nikdo neřekne jinak než Slečna. Krásná, ale odtažitá a asketická mladá žena se ujme vedení statku, na kterém jí pomáhá bývalý otcův podomek a obecní blázen Ambrož. Slečna svou oddanou, až fanatickou vírou probudí ve venkovanech náboženské cítění. To však o Vánocích přeroste v davovou hysterii. Slečna totiž přes zákaz úřadů uspořádá tradiční procesí na půlnoční mši. Okázalými projevy víry proti sobě postaví místního faráře. A hlavně sedláky proti družstevníkům v čele s Picinem…

Zdroj: ČT

Baladicky příběh známé autorské dvojice se zabývá palčivým tématem, z pochopitelných důvodů dosud málo zpracovaným: následky násilné kolektivizace vesnice na počátku padesátých let. Tvůrci samozřejmě vycházejí z reality, ale konstruují své vyprávění jako ostrý střet dvou protichůdných, fanaticky pojatých „ideologií" Tu komunistickou představuje zarytý odpůrce sedláků, předseda družstva Picin. Tu náboženskou pak jeptiška, vracející se po rozehnání řádu na rodný statek, kde nachází svého otce mrtvého. Jejich boj je samozřejmě nerovný. Na straně Picina je moc a síla, na straně Slečny (jak jeptišce ve vsi říkají) pak pravda. - V pomalém tempu narůstá dramatičnost osudového sváru; jemuž jako chór přihlížejí vesničané, kteří se postaví na stranu slabšího. Autorům nešlo o „soud", nýbrž o postižení vnitřních příčin jednání obou stran, z nichž každá je přesvědčena o své pravdě. Stěžejními kvalitami díla jsou výtvarná stránka (skvělá černobílá stylizace), herecké výkony Jany Brejchové a Mnislava Hofmana, a jeho „lidský rozměr“ . - Na XXVIII. MFF v Benátkách 1967 získal snímek Cenu CIDALC ex aequo. - Moravská vesnice, podzim roku 1950. Bohatý sedlák Konvalinka zastřelí svůj dobytek a pak i sebe, jen aby nemusel do družstva, kam předseda Picin nutí vstoupit ostatní sedláky. Přijíždí Konvalinkova dcera, jeptiška, které tu říkají Slečna. Usadí se na rodném statku a s pomateným čeledínem Ambrožem tu začne hospodařit. Picin musí čelit rafinovanému odporu vesničanů. - Slečna se o vánocích rozhodne jet podle tradice v ozdobených saních na půlnoční mši. Vesničané se to dozvědí a přidají se navzdory Picinovi k ní. Slečnina cesta (žena je oblečena jako řeholnice) do kostela se stane jasnou demonstrací odporu. Picinovi v tu dobu zemře jeho družka. Předseda se vydá s puškou ke kostelu. Po mši se proti němu postaví sedláci a on na jednoho z nich vystřelí. Ráno přijíždějí ke vsi přivolaní milicionáři. Spatří na bělostné pláni cosi černého. Snad Slečnino řeholní roucho...

Zdroj: Filmový přehled

Dcera statkáře Konvalinky, bývalá jeptiška, se po sebevraždě otce vrací do Týnce. Během štědrovečerní noci tragicky vrcholí odpor proti násilné kolektivizaci

Autor/Zdroj: /Popis


Noc nevěsty
(ČTV uvádí: 18. února 1992)
Na počátku roku 1967 vyšla novela spisovatele Jana Procházky Svatá noc. Ve stejné době byla ve stadiu dokončovacích prací její filmová podoba - v pořadí již šesté společné dílo tohoto spisovatele a scenáristy a režiséra Karla Kachyni. Film Noc nevěsty je stejně jako jeho literární předloha příběhem z moravské vesnice z počátku padesátých let, kdy v ovzduší násilné kolektivizace dochází ke střetu dvou fanatických „majitelů pravdy” - komunistického budovatele družstva Picina a mladé jeptišky, které nikdo neřekne jinak než Slečna.
Film začíná scénou kolektivizace za pomoci ozbrojené milice. Groteskní a ironické výjevy jako by se neslučovaly s celkovou žánrovou polohou filmu, která vyniká svou baladičností. Jen znalci Kachyňova díla chápou, že režisér se zde vyrovnává se svou studentskou tvorbou poznamenanou naivním budovatelským nadšením, z níž ironicky cituje. Pak už se začíná odvíjet osudově tragický příběh Picina a mladé jeptišky, která přijíždí do vesnice právě v den, kdy si její otec bere život...
Kachyňův a Procházkův film tak, jako každé umělecké dílo, žije s dobou. Každá doba jej znovu vytváří. Dnes nelze pominout problematické filozofické poselství filmu, nelze přehlédnout určitou schematičnost postav. Tento nedostatek však zdárně překlenují vynikající herecké výkony Mnislava Hofmana a Jany Brejchové ostatně neméně skvělým způsobem je zahrána i řada vedlejších postav. Jistě i díky detailní kresbě prostředí je však dnes Noc nevěsty jedním z umělecky nejpřesvědčivějších pohledů na tragické období padesátých let na naší vesnici. Zcela samostatnou kapitolu by zasloužila fenomenální širokoúhlá černobílá fotografie Josefa Illíka. Ta je ovšem ve své bohaté škále odstínů na plochýa nízce definovaný televizní obraz zcela nepřeveditelná.
sdk Cinema 1992/2/39

Autor/Zdroj: sdj/Capitol Internet Publisher


Ocenění: Cena (IDALC za scénář na MFF v Benátkách 1967
Baladický příběh úspěšného autorského tandemu Karel Kachyňa Jan Procházka se zaobírá následky násilné kolektivizace na moravské vesnici počátkem 50. let. Palčivé téma je tu zobrazeno jako ostrý střet dvou fanaticky chápaných „ideologií". Tu komunistickou představuje předseda družstva Picin, tu náboženskou zastupuje jeptiška, dcera bohatého statkáře zvaná Slečna, která se po rozehnání svého řádu vrací no rodný statek právě v den, kdy si její otec bere život.
Jeptiška vyvolá o štědrovečerní noci svým náboženským fanatismem davovou hysterii, která přeroste v živelný odpor proti nucenému zakládání JZD (Jednotné zemědělské družstvo). Bláhová a marná vzpoura si vyžádá svou krvavou daň. Na straně Picina je totiž moc a síla, na straně Slečny zase pravda. Autorům nešlo o „soud", ale o vystihnutí vnitřních přím konání obou stran.
Dramatičnost sporu narůstá v pomalém tempu, kterému jako chór přihlížejí vesničané, stavějící se na stranu slabšího. Životní realita se prolíná s baladicky traktovanými představami. Vypjatá poetizace obrazů, zakletých do své ponuré krásy, děj zpomaluje a vynikající výtvarná stránka filmu zatlačuje samotné vzrušující drama do pozadí.
Jistě i díky detailní kresbě prostředí je dnes Noc nevěsty jedním z umělecky nejpřesvědčivějších pohledů na tragické období 50. let na naší vesnici. Zcela samostatnou kapitolu by si pak zasloužila fenomenální širokoúhlá černobílá kamera Josefa Illíka. (Cinema 2/92)

Autor/Zdroj: /Kino ART