Noční host

Jednoho dubnového večera roku 1961 zastaví u motelu na benešovské silnici mercedes západoněmeckého podnikatele Hupperta. Sebevědomý obchodník, který kdesi po cestě „sbalil“ naivní studentku Janu, si před hosty zdejšího bufetu nebere servítky a okatě dává najevo svou nadřazenost. Netuší, že svým arogantním chováním probouzí v jednom z přítomných lidí nesnesitelné vzpomínky. Vedoucí motelu Kalous totiž strávil část svého mládí v koncentračním táboře. Jedním z jeho trýznitelů byl právě takový člověk, jako Huppert…

Komorní psychologický příběh natočil režisér Otakar Vávra podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho. V dramatu vystupuje jen několik málo protagonistů a celý příběh se odehrává v jediném prostředí. Otakar Vávra se rozhodl pojmout adaptaci jako širokoúhlý černobílý film, přičemž ozvláštnil vyprávění několikanásobnými expozicemi. Souběžně s přítomným dějem tak mohl zobrazit retrospektivní vzpomínkové výjevy. Hereckému ansámblu (Jiří Vala, Martin Růžek, Jana Hlaváčová) přirozeně vévodí mistrovský herecký výkon Rudolfa Hrušínského. Ten se v postavě česky mluvícího sudetského Němce Hupperta dokázal vyhnout karikatuře a vytvořil sice záporného, avšak plastického a do posledního detailu přesvědčivého hrdinu.

Snímek i jeho divadelní předloha se dotýkají mnoha citlivých témat, a pohybují se v tomto smyslu na ostré hraně.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

V nočním motorestu už zůstává jen jediný host. Na chvíli sem ještě přijde policajt, ale ten jen vypije Pomo a odejde. Skoro by se už mělo jít spát, když se zde objeví další host. Je to Němec a tvrdí, že má na autě defekt. Tento Němec s oběma muži trošku rozpráví a pak jde do auta, kde je stopařka. Pošle ji nahoru do pokoje. Když pak spolu popíjejí, zdá se vrchnímu Edovi Kalousovi, že jej odněkud zná. A to z koncentráku. Dá na to pár narážek a nakonec se naštve tak, že na Němce vystřelí. Vlastně jen za to, že mu dal peníze - diškreci. Po výstřelu schází dolů ona stopařka. Ta těm dvěma předhazuje, že Němce zavraždili. Jenže on po výstřelu utekl a není k nalezení. To, že žije, se dozví ti dva až od jiného muže. Řidiče, který jej svezl. Stopařka, kterou vyhodili, se vrací zpět a vypráví o svých snech a budoucnosti. Ale to už se lokál plní dalšími lidmi, co sem přijeli, a je zde okamžitě živo jako v úle. Je tu i mládež co se vrací z brigády. Dlouho se nezdrží a po nich se zde objevuje policie i s Němcem. Začíná vyšetřování…

Téměř po padesáti letech televize uvedla psychologický, komorní příběh, Noční host a světe zboř se, natočil jej Otakar Vávra. V jednu, deštivou noc si to pálí po silnici mercedes, ve kterém sedí německý podnikatel Huppert (Rudolf Hrušínský), který cestou zastaví dívce a sveze ji. Před hospodou čtvrté cenové skupiny mu auto vypoví službu, proto nepohrdne a vstoupí do lokálu. V hospodě jsou dva muži, a to stálý zákazník náleven, starý pán Remunda (Martin Růžek) a obsluha, zhruba třicátník Kalous (Jiří Vala), dnes říkáme pingl.

Němec se začne chovat, jako by mu hospoda patřila a svými narážkami připomene Kalousovi, že ještě to není tak dávno, kdy se Němci roztahovali po Evropě a jemu šlo o život v lágrech, kde strávil nějaký čas. Když mu prasknou nervy z neustáleho vychloubání a pomlouvání ze strany Bavoráka, Kalous vytáhne pistoli a začne po něm střílet. Nezvaný host, Němec, se v nočním dešti po střelbě vytratí a v hospodě se rozprostře dusno, že by se dalo krájet. Hospodský Kalous již jenom čeká, odkud se Němec vyloupne a kdy jej přijdou zatknout četníci... Mistrovské herecké výkony, na jaké jsme v 60. letech nebyli moc zvyklí, a nakonec příběh jistě zanechal v duši nějaký šrám...

Životní osudy spisovatele, dramatika a „rozhlasáka" Ludvíka Aškenazyho (1921-1986) byly poněkud pohnuté. Pocházel z česko-židovské rodiny, jeho dospívání silně poznamenala válka, která s ním svévolně šoupala po Československu, Polsku a Sovětském svazu. Krátce učil v Kazachstánu, v roce 1942 vstoupil do československé jednotky v Sovětském svazu a bojoval s ní mj. také v bitvě u Sokolova. Během války získal řadu československých i sovětských vyznamenání. V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou spisovatele Heinricha Manna a později se s ní oženil. Po válce pracoval jako zahraniční reportér Československého rozhlasu a cestoval doslova po celém světě. Na konci 50. let se stal spisovatelem z povolání. Po srpnu 1968 emigroval a žil s rodinou nejdříve v Mnichově a posléze v severní Itálii, kde také po dlouhé nemoci zemřel.
Divadelní hra Host v noci, kterou napsal v roce 1959, byla jeho vůbec první a premiéry se dočkala ve stejném roce na prknech ostravského Divadla Petra Bezruče pod názvem Noční host. Aškenazy hru o rok později přepracoval pro pražské Divadlo na Vinohradech a nazval ji Host. Další rok pak dostala filmovou podobu.
Aškenazy se v Nočním hostovi vrací k válečným traumatům, která patnáct let po válce dostávají nový rozměr: Oběti mlčky trpí (hostinský Kalous), poražení díky rychlému ekonomickému růstu poválečného Německa získávají znovu patřičné sebevědomí (obchodník Huppert) a mladí jsou poněkud naivní, až hloupí („trdlo" Jana). Režisér Vávra se překvapivě nepokoušel značně statickou hru nějak rozhýbat, naopak se rozhodl komorní atmosféru jedné deštivé noci ještě víc umocnit - a to jak vynikajícím hereckým obsazením, které do značné míry převzal z vinohradského nastudování hry, tak formálně velmi odvážnou prací s děleným širokoúhlým obrazem. Kameraman Jaroslav Tuzar v hojně využívaných dvoj- a trojexpozicích kombinuje paralelní děj, vzpomínky i dokumentární materiál, což funkčním způsobem zesiluje silné emocionální podhoubí příběhu. Další silnou stránku filmu je Aškenazyho vynikající práce s jazykem, která do ostrého kontrastu staví jak provinční domáckost hostince a povýšenecké světáctví hosta, tak bezstarostnost štamgastů a vzrůstající Kalousovu nervozitu a léta potlačovanou agresi.
Jaroslav Sedláček
Letní filmová škola 2011

Vedoucí pohostinství, který byl v mládí v koncentračním táboře, je vyprovokován ke střetu samolibým a agresivním německým turistou.

Autor/Zdroj: /Popis