Obsah filmu Oddělení zvláštní péče
Scenáristka
Bohumila Zelenková patří bezesporu ke zkušeným televizním autorům, kteří zpracovávaná témata pečlivě vybírají a promýšlejí, aby je pak tlumočili nejen se znalostí problematiky, jíž se dotýkají, ale aby jim zároveň vtiskli pečeť životní pravdivosti a znásobili tak jejich dramatickou účinnost. Platí to i o autorčině nejnovější hře nazvané ODDĚLENÍ ZVLÁŠTNÍ PÉČE. Inscenace, vyrobená v pražském dramatickém vysílání, je dokladem skutečnosti, že se televizní tvorba nevyhýbá ani takovým tématům z naší současnosti, která pro svou značnou zpracovatelskou náročnost nestojí obvykle...
Příběh propuštěného delikventa Havelky zachycuje jeho namáhavou cestu při hledání nového lidského zázemí, ztracené sebedůvěry a sebeúcty, je však také – a to snad ještě více – příběhem kurátorky Bendové, jedné z těch, kteří pomáhají propuštěným po odpykání trestu při prvních, většinou ještě nejistých krocích a snaží se jim usnadnit návrat do plného života. Bendová chápe, že ti, s nimiž se ve svém povolání setkává, potřebují víc než jen zajistit ubytování a zaměstnání, že je třeba jim pomoci i psychicky se vyrovnat s novou situací. Svůj úkol vidí v tom, aby delikventi dokázali navázat kontakty se společností a aktivně se začlenili do života, jinak se značně zvyšuje riziko, že brzy skončí zase tam, odkud nedávno vyšli. Proto se dává do boje o člověka, za jeho narušené, ale přece existující lepší já, a i když se jí práce pokaždé nezdaří, nepřestává věřit v její potřebnost a platnost.
Karolina Slunéčková, která ztvárňuje kurátorku Bendovou, dostala v této roli opět po delší době skutečně výraznou hereckou příležitost. Její postava je plastickou, hluboce pravdivou studií obětavé ženy, která chápe náročnost a odpovědnost svého povolání, ženy nesobecké a lidsky cenné. Její protějšek, delikventa Havelku, který se po odpykání trestu opět zařazuje do společnosti a učí se znovu žít, hraje Petr Svojtka, jemuž se tak dostalo možnosti vyjádřit vnitřně komplikovaný, rozporuplný charakter člověka probouzejícího se z rezignace a letargie k novému životu. Na inscenaci se pod režijním vedením Anny Procházkové dále výrazněji herecky podílejí Antonie Hegerlíková, Jaroslava Pokorná, Vilém Besser, Jiří Lábus, Jiří Zahajský, Karel Koloušek a Jan Skopeček. I když se hra Bohumily Zelenkové zabývá problematikou většině diváků málo známou, nijak to nezmenšuje sílu její výpovědi i její užitečnost. Může sloužit jako další příklad humanity naší společnosti, která se snaží podat pomocnou ruku a dát životní perspektivu každému, kdo o to stojí.
PATSCH, Jiří. Oddělení zvláštní péče. Květy. 1980, č. 23, roč. 30, s. 46 – 47. [upraveno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 23.6.2024
Mám pocit, že ten, kdo to napsal, byl tedy hodně mimo realitu. Možná někde slyšel nějaké vymyšlené příběhy a dal je dohromady. Herci se také nějak nepřetrhli a nikdo nijak nezaujal. Snad jen Laco v podání pana Ivana Pokorného by možná stál za zmínku. Není to úplně ztracený čas, ale že bych byl z toho nějak nadšen, to tedy nejsem.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 28.10.2020
Příběh ze života, který platil, platí a platit v budoucnu i nadále bude. Nic než pouhá realita života bez příkraz. Příběh k zamyšlení si všímá nelehkého návratu do života Jiřího Havelky po propuštění z věznice. Není to nic jednoduchého jak s psychického, tak i lidského hlediska. Jak se říká, takový člověk dostává druhou šanci, ale od svého okolí potřebuje, aby mu v tom krapet pomohlo. K prvním životním krokům ho nasměrovává kurátorka, která v rámci možností dělá co může. Tady je to v příběhu ale až moc nadnesené. S dané situace vyplývá, že má prokurátorka k hrdinovi příběhu snad až citový vztah, neb zde dělá něco, co už v podstatě nemusí. Takhle se starat naprosto o všechny, nemá svůj vlastní soukromý život. Ano, jak už napovídá samotná název příběhu, jde o zvláštní péči, ale v tomto případě je realita skutečně jiná. K zamyšlení jsou i chlapi v podniku, do kterého Jiří nastupuje. Jejich obavy z takového člověka jsou zcela přirozené, jen to v takto televizním podání vypadá přeci jen poněkud podivně. I přes tyto neduhy je děj napsán impozantně a do podoby televizního filmu zpracován tak, že od prvních minut zaujme.
