Olga [2k digital]

Po filmu o Václavu Havlovi musel vzniknout i film o Olze Havlové. Ne proto, že byla manželkou významného představitele československého disentu a prvního českého prezidenta, ale protože to byla neobyčejná žena, která nenápadně ovlivnila naši historii a významně se podílela na řadě dobročinných aktivit.
Dokumentarista Miroslav Janek dokončil po tragické smrti Pavla Kouteckého rozsáhlý časosběrný projekt Občan Havel (2008), který je nepochybně nejvýznamnějším audiovizuálním svědectvím o činnosti tohoto politika. Je tedy vcelku logické, že se ujal i realizace snímku o Havlově manželce Olze, v němž mohl výrazněji uplatnit vlastní autorský vklad. Biografické dokumenty, portréty či medailony jsou specifickým subžánrem a mívají svou ustálenou podobu, jež často vychází z chronologického řazení událostí a pracuje zejména s dobovými archivy. Jejich úskalím bývá popisnost a někdy i nekritičnost. Zkušený filmař v dokumentu Olga postupuje tradičně a skládá portrét z několika vrstev. V první řadě jsou tu samozřejmě zmíněné archivní záznamy či fotografie, často poprvé uveřejněné. Jedná se hlavně o amatérské či poloamatérské záběry z různých disidentských akcí, ale i o záznamy policejních kamer nebo z pozdější doby o dokumentární záběry pořízené při různých oficiálních či neoficiálních příležitostech. Do této roviny spadají i písemné protokoly estébáků o sledování „objekta", jež monotónním hlasem předčítá režisér. Sem patří i texty Olžiných životopisných poznámek, které čte její neteř, paní Olga Pešková, jež má podobný hlas jako teta. A konečně i vlastní vzpomínkový text, který předčítá Vratislav Brabenec. Významnou vrstvu tvoří zaznamenané rozhovory Olžiných přátel, kteří vzpomínají na různé disidentské aktivity, ale také na Olžiny postoje v dobách Havlova věznění i po listopadové změně režimu, kdy jen neochotně přijala roli první dámy. Ve výsledku se potvrzuje obecně vžitá představa o Olze Havlové jako o energické a vitální ženě se zdravou skepsí a s věcným přístupem k životu. Zároveň se akcentuje její charisma a síla osobnosti. Vzhledem k původnímu záměru, jímž bylo představit protagonistku mladším generacím a zachovat o ní svědectví, autor neusiluje o přesné postižení životopisných dat nebo o věcný „životaběh" (opomíjí např. Olžinu smrtelnou nemoc). Zároveň se snaží, aby výsledný efekt nebyl pouhým záznamem. Jankův dokument rozhodně převyšuje většinu obdobných snímků nenápadnou suverenitou stylu a poctivou profesionalitou a zároveň i „spřízněností" s hrdinkou, s níž se osobně neznal.

Tomáš Bartošek, LFŠ 2014

Letos by Olga Havlová oslavila osmdesátiny, její dlouholetá kamarádka, sousedka na Hrádečku a později její spolupracovnice – Andulka Freimanová při práci na knize Síla věcnosti Olgy Havlové objevila a shromáždila zajímavé a dosud nezveřejněné fotografie, materiály z prostředí undergroundu a další vzpomínky pamětníků. Uvědomila si, že je to asi poslední příležitost, jak ještě vytvořit filmovou vzpomínku - obraz Olgy Havlové za přispění lidí, kteří ji osobně znali, prožili s ní kus života a měli ji rádi. S tímto nápadem oslovila producentku Jarmilu Polákovu a společně se shodly na režisérovi Miroslavu Jankovi.
Petr Lenděl

Autorský snímek Miroslava Janka s prostým názvem Olga, připravovaný původně pro televizi, byl posléze rozšířen na distribuční formát se záměrem představit Olgu Havlovou (11.7.1933 – 27.1.1996) zvláště mladé generaci. Anna Freimanová, autorka námětu, rodinná přítelkyně a blízká spolupracovnice Václava Havla, vyšla ze sborníku Síla věčnosti Olgy Havlové, který editovala. – Scenárista a režisér byl odkázán ve velké míře na archivní materiály. Hlavní linii snímku tvoří životopisná data hrdinky, která čte její neteř Olga Pešková charakteristickým „šplíchalovským“ hlasem, estébácká „fakta“ a záznamy z výslechů v příznačném žargonu, čtená režisérem ze svazku Ministerstva vnitra č. 23898, nesoucí krycí jméno Olina (estébácká hlášení ilustrují fotografie „úspěšné“ Olgy se známými osobnostmi či sekvencemi z důležitých okamžiků z doby, kdy Václav Havel vykonával funkci prezidenta). Dále jsou použity ukázky z Originálních videojournalů, záznamy z Divadla Na zábradlí, rozhovory s rodinnými příslušníky, přáteli či blízkými spolupracovníky, fotografie a videa z různých zdrojů a inscenované dotáčky, především četba z textů. – Miroslav Janek v mnohovrstevnatém snímku zúročil znalost reálií rodiny, jež významně zasáhla do historie Československa respektive České republiky, přátelství s některými účinkujícími a obdivuhodnou orientaci v rozsáhlých materiálech různého druhu, k čemuž přispěl jeho podíl na časosběrném projektu Občan Havel (2008), který dokončil po tragicky zemřelém Pavlu Kouteckém. S protagonistkou se však osobně nikdy nesetkal. Velký podíl na výsledném efektu má střihačka Tonička Janková. – Pečlivě vystavěný portrét, připomínající kolářovskou koláž, jenž zasvěcenému publiku „jen“ potvrzuje vcelku známá fakta, odráží výjimečnost, svéráznost ale i „normálnost“ Olgy Havlové, která v žádné ze svých životních rolí nikdy nezměnila své zásady. Absurdní situace zvládala po svém (sledování STB postupně nahrazené všudypřítomnou ochrankou atd.), v roli První dámy si udržela své zvyklosti a naplno se věnovala dobročinnosti a vždy „žila s nohama na zemi“. I zkušenější diváci však budou postrádat chybějící identifikaci vzpomínajících účinkujících. – Snímek měl světovou premiéru na festivalu Jeden svět 2004 a jeho slavnostní uvedení do distribuce doprovodil v kině Světozor koncert kapely The Plastic People of the Universe přenášený i s filmem a následující debatou do dvaceti českých kin. Součástí kinopremiéry byla též vernisáž putovní fotografické výstavy, zachycující počátky Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.
-kk-, Filmový přehled 2014