- Film
- Profil|
- Obsah (1)|
- Zajímavosti (0)|
- Ceny (0)|
- Chyby (0)|
- Hlášky (0)|
- Externí recenze (0)|
- Festivaly (1)|
- Výroba
- Obsazení
- Fotogalerie
- Fotogalerie (8)|
- DVD obaly (0)|
- Fotky z akcí (0)|
- Fotky z festivalů (0)|
- Tapety (0)
- Videa
- Trailery (1)|
- Soundtrack (0)
- DVD & TV & KINO
- VHS / DVD / Blu-ray (0)|
- TV (0)|
- Kino (0)
- Komentáře
- Komentáře (1)|
- Diskuze (0)|
- Odkazy (0)
- Další
Obsah filmu Otec
Starý, opuštěný, chátrající dům, starý hlídač a místní farář. Do sebe uzavřený prostor, zvuky, světla a stíny. Plynutí času. Nejodlehlejší zákoutí domu tají soukromé i historické příběhy... Již ve svém prvním celovečerním filmu Přímá linie (La línea recta) nabídl de Orbe vyprávění bez děje, bez začátku a konce, navíc s odstupem a bez emocí, založené na každodenních detailech. I tady v nepříběhu o duši bývalé baskické pevnosti ze 13. století, v němž překvapivě využívá unikátní staré baskické filmy, ponechává na divákovi, jestli dá toku atmosféry vlastní řád. Proč by nemohl být hlavním hrdinou dům, když v režisérově experimentálním snímku...
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit zde >>
režie:
 | José María de Orbe |
scénář:
| José María de Orbe | ||
 | Daniel V. Villamediana |
kamera:
| Jimmy Gimferrer |
střih:
| Cristóbal Fernández |
Otec
Na 46. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech uveden v sekci Jiný pohled.
Abych pravdu řekl, film Aita mě nenadchl ani trochu. Ale nebyl jsem sám. V té nekonečné hodině a půl opustilo promítací sál hodně přes polovinu diváků. Já se musel pořád přemlouvat, abych nebyl mezi nimi, říkal jsem si, že přeci musí každou chvílí vyplout na povrch nějaká pointa, něco. Bohužel se tak do konce nestalo. Těch 85 minut koukáte na starý dům. To je vše. Dlouhé záběry na děravou střechu kterou protéká, na popraskané zdi.
Říkal jsem si, že nebudu tolik konzumní a podívám se na to celé z jiného pohledu. Pokusil jsem se přemýšlet co nejvíce nezávisle, ale pořád nic. Ať jsem se snažil sebevíc objektivně i neobjektivně, nenašel jsem žádný náznak toho, že by se jednalo o něco zasluhující něčí pozornost.
Strašně se mi líbil jeden názor na Otce, který jsem četl na konkurenčním recenzním webu. Pisatel v něm použil myšlenku, že to celé bylo jako sednout si někde na vesnici na hodinu a půl na židli a koukat na nějaký dům. Možná v okně spatříte někoho jak jí jablko, a možná taky ne...
Na 46. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech uveden v sekci Jiný pohled.
Abych pravdu řekl, film Aita mě nenadchl ani trochu. Ale nebyl jsem sám. V té nekonečné hodině a půl opustilo promítací sál hodně přes polovinu diváků. Já se musel pořád přemlouvat, abych nebyl mezi nimi, říkal jsem si, že přeci musí každou chvílí vyplout na povrch nějaká pointa, něco. Bohužel se tak do konce nestalo. Těch 85 minut koukáte na starý dům. To je vše. Dlouhé záběry na děravou střechu kterou protéká, na popraskané zdi.
Říkal jsem si, že nebudu tolik konzumní a podívám se na to celé z jiného pohledu. Pokusil jsem se přemýšlet co nejvíce nezávisle, ale pořád nic. Ať jsem se snažil sebevíc objektivně i neobjektivně, nenašel jsem žádný náznak toho, že by se jednalo o něco zasluhující něčí pozornost.
Strašně se mi líbil jeden názor na Otce, který jsem četl na konkurenčním recenzním webu. Pisatel v něm použil myšlenku, že to celé bylo jako sednout si někde na vesnici na hodinu a půl na židli a koukat na nějaký dům. Možná v okně spatříte někoho jak jí jablko, a možná taky ne...
Reklama
