Pan Nikdo

V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami.

Belgický režisér Jaco Van Dormael začal připravovat Pana Nikoho v roce 2001, až v roce 2007 začal svůj první anglicky mluvený film natáčet. Rozpočet dosáhl 37 milionů euro, čímž se Pan Nikdo stal nejdražším belgickým filmem.

Jaco Van Dormael (Toto hrdina, Osmý den) o filmu: „Moji producenti nechtějí, abych to říkal, ale Pan Nikdo je vysokorozpočtový experimentální film o mnoha různých životech, které může prožít jeden člověk. Záleží jen na rozhodnutích, která v průběhu života učiníme. Každý má nekonečně mnoho možností a činí jak dobrá, tak špatná rozhodnutí. Nemo Nobody si představuje všechny možnosti, které měl. Film má stromečkovou strukturu, v každé situaci, kdy měl učinit závažnou volbu, domýšlíme obě varianty. Žil by odlišně, kdyby vyrůstal s matkou v Kanadě, anebo s otcem v Anglii. Obrazně řečeno, i my všichni stále znovu volíme, jestli sednout na vlak, anebo zůstat na nádraží.“

V anglickém znění s titulky.

Zdroj ČT

Nemo Nobody si žije poklidný život po boku manželky Elise a jejich třemi dětmi. Jednoho dne se však probudí jako stodvacetiletý starý muž v roce 2092. Je nejenom nejstarším mužem světa, ale také posledním smrtelníkem, neboť na zemi se mezitím vyvinulo nové lidstvo, kde nikdo neumírá. Pan Nobody se však nestará ani o jednu z těchto věcí. Jeho jediný zájem je upřen na hledání odpovědi - odpovědi na otázky, zda život, ktery žil, byl ten správný, zda miloval tu ženu, kterou milovat měl a vychoval své děti v dobré lidi.

V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami.

Belgický režisér Jaco Van Dormael začal připravovat Pana Nikoho v roce 2001, až v roce 2007 začal svůj první anglicky mluvený film natáčet. Rozpočet dosáhl 37 milionů euro, čímž se Pan Nikdo stal nejdražším belgickým filmem.

Jaco Van Dormael (Toto hrdina, Osmý den) o filmu:
„Moji producenti nechtějí, abych to říkal, ale Pan Nikdo je vysokorozpočtový experimentální film o mnoha různých životech, které může prožít jeden člověk. Záleží jen na rozhodnutích, která v průběhu života učiníme. Každý má nekonečně mnoho možností a činí jak dobrá, tak špatná rozhodnutí. Nemo Nobody si představuje všechny možnosti, které měl. Film má stromečkovou strukturu, v každé situaci, kdy měl učinit závažnou volbu, domýšlíme obě varianty. Žil by odlišně, kdyby vyrůstal s matkou v Kanadě, anebo s otcem v Anglii. Obrazně řečeno, i my všichni stále znovu volíme, jestli sednout na vlak, anebo zůstat na nádraží.“
AČFK 2011

Ambiciózní koprodukční projekt Jaca Van Dormaela Pan Nikdo zkoumá rozdíl mezi iluzí a realitou, obtížnost volby i zákruty času a lásky. - V nemocnici v roce 2092 umírá poslední smrtelník na Zemi. Jak naznačuje jeho jméno Nemo Nikdo, ani on sám o sobě moc neví. Na přeskáčku vzpomíná na několik svých životů a nemůže si vybrat ten pravý. Všechny se totiž odehrávají ve fantazii devítiletého kluka, který se nedokáže rozhodnout, s kým má zůstat po rozchodu rodičů. – Snímek je bezpochyby estetickým zážitkem. Dormael vytváří krásné obrazy, umně používá různé vizuální techniky, atmosféru dotváří starými šlágry, jež se tu opakují stejně jako další motivy. Proplétají se tu tři základní a několik vedlejších realit, v orientaci pomáhají účesy postav a hlavně barvy; každá z Nemových osudových žen má přidělenou jinou. Celek ovšem působí spíš jako natahovaná atraktivní pseudofilozofická pohádka, v níž se přes všechna tvrzení o tom, že vše má stejný smysl, výrazně prosazuje láska.
–ivp-, Filmový přehled 2010/9

Ceny: MFF Stockholm 2009: nejlepší kamera, MFF Benátky 2009: Zlatá osella za technický přínos, MFF Sitges 2009: nejlepší masky

Nejdražší belgický koprodukční film vypráví příběh 117 let starého Nema Nobodyho, který je roku 2092 díky vědeckému pokroku posledním smrtelníkem na Zemi. Nejedná se však o klasické science fiction, protože budoucnost plní pouze funkci vyprávěcího rámce. Hlavní hrdina vzpomíná na své tři životy, přičemž není jasné, který z nich prožil a který je pouze představa či sen. Iniciační je scéna, v níž se má mladý Nemo rozhodnout, zda bude nadále žít s matkou v Kanadě či s otcem v Anglii. Od této chvíle se při každém velkém rozhodnutí děj rozdvojuje a film tak divákovi v neustále se větvící struktuře nabízí škálu možných variant. Inspiraci našel režisér například v teorii paralelních vesmírů či kvantové fyziky. Ve filmu můžeme souběžně sledovat vývoj Nemových životů se třemi různými ženami. Snímek se tak řadí k mainstreamovým filmům s experimentální formou. Ta si pohrává nejen s mnoha různými časovými rovinami (hlavního hrdinu sledujeme v průběhu celého jeho života), ale také s pravdivostí a obecně také s otázkou bytí. Samotné jméno protagonisty odkazuje k tomu, že i on sám je výsledkem náhody. I přes nekonvenční postupy zůstává Pan Nikdo především příběhem o lásce. Režisér se často zaměřuje na detaily a symboliku, mnohdy například v záběru vidíme Nemovo oko, symbol (neobjektivního) smyslového vnímání. Každý záběr je vysoce promyšlený a komponovaný, van Dormael klade důraz na barvy a používá makrojízdy kamery či střih v souladu s pohybem. Snímek sice připomíná například Srdcovou sedmu (Sliding Doors, 1998), Lola běží o život (Lola rennt, 1998) či Podivuhodný případ Benjamina Buttona (The Curious Case of Benjamin Button, 2008), liší se od nich ale svým pojetím, jež klade mnohem více důraz na lidskou paměť. Film vznikal již od roku 2001 a prošel mnoha přepracováními. Belgický režisér Jaco van Dormael má za sebou dva celovečerní snímky s podobnou poetikou - Toto hrdina (Toto le héros, 1991) a Osmý den (The Eight Day, 1996).
36.LFŠ 2010