Pan Wolodyjowski

Zatím co se film Ohněm a   mečem Jerzymu Hoffmanovi   příliš nepodařil, tak   tahle jeho adaptace   Sienkiewiczova románu z roku   1968 je výborná po všech   stránkách.

Historická klasika
Slavný historický film z   r.1969 v polské produkci.   Výborně natočený,   výborně zahrán. Není divu,   vždyť jsou to jejich   dějiny. A kdo jiný by   dokázal "prosze   pana" zahrát lépe   historický námět, než   národ, jehož se to bytostně   týká ! Jedná se o poslední   díl histor. trilogie podle   románu Henryka Sienkiewicze   (nositele Nobelovy ceny za   literaturu).

Tyhle starší filmy pro mne   mají svoje kouzlo,je znich   cítit poctivá filmařská   práce a pod taktovkou Jerzyho   Hoffmana snad i něco navíc.   Film o hrdinech kteří   raději zahynou než by   nedodrželi dané slovo se   dnošní mládeži může   zdát absurdní ale pro nás   starší má svojí váhu.   Bojové scény jsou sice   trochu fádnější leč   poplatné tehdejším   technickým   podmínkám.Režie, kamera i   herecké výkony podle mne   dost dobré.

Nic není nad staré filmy,   kde vše bylo skutečné,   žádné triky, pouze   příběh a herecké podání.   Pan Wolodyjowski je jedním z   nich. Stará kamera a   skutečně reálné bojové   scény přibližují dobu 17.   století v Polsku. Příběh   je téměř totožný s   knihou, kterou ač vnímám   jako nejslabší z trilogie,   film se může ke dvěma   ostatním postavit jako rovný   k rovnému.
jediné   úsměvné mi přijdou   tatarské čepice,   vypadající jako z alobalu,   ale jinak herci, herečky a   kamera je naprosto výborná.   Stejně i Daniel Olbrychski je   ve všech dílech, i když má   různé role, naprosto   skvělý.

Poměrně dlouho jsem se   domnívala, že film Pan   Wolodyjowski je sestřihem   seriálu Příhody pana   Michala, neboť kromě   stejného děje (stejná   předloha) v obou snímcích z   valné části účinkují i   titíž herci (v totožných   rolích). Nikdy se mi   nepovedlo vypátrat, čím to,   že se polští filmaři k   něčemu takovému rozhodli,   nicméně oba počiny se mi   zamlouvaly zhruba stejně.   Kromě vynikajícího T.   Lomnického jsem milovala   hlavně postavu pana Zagloby,   ztvárněného(zase v obou   případech)M. Pawlikowskim a   fandila Azjovi (D. Olbrychski   - opět 2x ve stejné roli),   který nakonec skončil   napíchnutý na kůlu. Brrr,   hrozná smrt, prý jedna z   nejtěžších. Z téhle   scény, i když nešla   vyloženě do detailů, mě   mrazí i dneska...

Ve své době u nás   historická pecka. Při   dnešním pohledu přece jenom   vyniknou nějaké drobné   nedostatky. Osobně jsem měl   radši seriál, kde to bylo   trošku víc do hloubky, ale i   film má své velké kouzlo.   Rád se k němu po nějaké   době vrátím a na film se s   chutí podívám opakovaně.