Panenky

Spíše než horor jsou panenky horovovou   komedii,které v 80.letech vznikaly to už   poznáte po pár minutách.Nenudil jsem se,ale   nebyl to žádný velký zážitek.

Režie Stuart Gordon, produkce Brian Yuzna. Tahle   dvojka byla v osmdesátých a počátkem   devadesátých let zárukou stoprocentní   hororové zábavy. Nejinak je tomu i v případě   Panenek. Poctivá práce v každém záběru.   Nádherné sídlo, které je rájem panenek a   hraček všeho druhu skýtá úžasnou atmosféru   a procházka po jeho nočním interiéru za   doprovodu venku burácející bouřky, hřmění a   blesků je pastvou pro každičkou, hororu oddanou   dušičku. Dospěláci proti panenkám dostávají   na frak, zatímco šanci přežít má pouze   dítě, nebo člověk s duší dítěte. Jak   poetické a kouzelné. Hudební supervizor Richard   Band odvedl opět dokonalou práci a jeho zvukový   doprovod je nenapodobitelný. Krásná, přímo   pohádková a přitom strašidelná je úvodní   titulková sekvence, nebo rozpohybované loutky   pomocí stop-motion animace. Miluji tyhle   kombinace. A oceňuji také, s jakou láskou a   vypiplanými detaily jsou Panenky natočeny. Proto   plný počet.

"Panenky" režiséra Stuarta Gordona   předběhli o rok skvělého a zabijáckého   Chuckyho a o dva roky Mistr loutkáře.   Každopádně Panenky jsou na velice vysoké   úrovni. Mladá rodina se nechtěně   "zabydlí" u starého páru manželů,   jež bydlí daleko od civilizace v temném lese.   Jelikož je silná bouřka, nemají jinou   možnost. V domě se objeví po chvilce další   tři nečekání hosté. Mladík, který zastavil   dvěma stopařkám. Sled událostí, které   nastanou se pro ubohé výletníky změní v   tragédii. V domě se začnou dít podivné věci   a vraždy! "Panenky" je vynikající   snímek, jež vyvolá v divákovi noční můru,   bolest břicha a strach. Stuart Gordon použil ten   nejbizarnější způsob, jak diváka   přesvědčit o tom, že i panenky mají duši.   Vraždy jsou působivé a dle trikových efektů   je lze srovnávat s nadprůměrnými snímky.   "Panenky" lze celkově hodnotit jako   skvělý film, který i po téměř 30- ti letech   neztrácí svou hodnotu, ani kvalitu.

Na málem třicet let starý horor je pořád   ještě solidní podívaná. Jeden z prvních, kdy   se objevily hračky nebo loutky jako vraždící   postavičky. Následovala Dětská hra (Chucky)   nebo Mistr loutkář s další řadou   pokračování. To mě v tomto žánru bavilo   vždy více než různí neživí zombíci a pod.   Také se více v podobných filmech využíval   humor a to bylo vždy odlehčující.