Pavlínka

Údajně se jedná o snímek   na objednávku stranického   aparátu na populární téma   o násilném potlačení   nespokojených a   ožebračovaných dělníků,   tentokrát zakládající se   na zkutečných událostech.   Režisér Karel Kachyňa zde   však prokázal své   filmařské umění a k jádru   věci se dostal až téměř   ke konci filmu. Do té doby se   rozehrává nádherný   příběh plný poetismu,   radosti a štěstí, který   dospěje k ohromné tragédii   a smutku. Výborný snímek,   který upadl v zapomnění a   je to ohromná škoda. Film si   na nic nehraje a byť je   ideologie nezpochybnitelná,   svoji kvalitou předčí   všechna očekávání.

Kolikrát se musím vysmát   oficiálním textům   distributora, tak jako tady.   Tak abych to uvedl na pravou   míru. Pavlínka je příběh   podle skutečné události a   Karel Kachyňa filmu vtiskl   svoji poetiku, lyriku a   křehkost, přesně tak, jak   to umí jen on. Ve filmu se   dívka jmenuje tak, jako podle   skutečnosti Pavlína Linková   a ne žádná Bernerová, jak   to tvrdí ten blbec   distributor (navíc ještě   prozradí tragický závěr   filmu). Pavla prožívá   první milostné vzplanutí na   pozadí událostí, kdy v   druhé polovině 19. století   byli dělníci   vykořisťováni majitelem   textilní továrny. Ale   žádná ideologie ani oslava   komunistů se nekoná, takhle   to tady tenkrát fungovalo a   Kachyňa se mistrně vyhnul   nějakým poplatným   politickým žvástům. Místo   toho natočil překrásný   film z těžké doby, kdy   lidé i přes všechny strasti   měli svoje radosti. A o tom   to je, distributor by se měl   na ten film aspoň podívat,   než začne psát takové   hovadiny. Poetiku podtrhuje   Liškova hudba, ta nádherná   křídlovka je balzám na uši   a dotváří s kamerou Josefa   Pávka nerozdělitelný celek.   Záběry na krásu Jizerských   hor a snové sekvence   Pavlínky magicky čarují.   Miluju tyhle Kachyňovi filmy.

Další z řady Kachyňových   filmů, kde je hlavní   hrdinkou dívka na prahu   dospívání. Oceňuji   utlumené snové sekvence,   kterými Kachyňa v žádném   filmu nešetří, tady mi ani   nevadily. Velmi silná je   hudební linka Zdeňka Lišky.   Sólo trumpety mi znělo v   hlavě ještě hodně dlouho   po skončení filmu.

Ustavičný jekot trumpety po   celý film mi tento hudební   nástroj krásně zošklivil.   Navíc tento způsob podání   vyprávění nesnáším. Je   to nesouvislé a štve mne to.   Takže hodnocení je zcela   jasné, ale nedá mi to, abych   nedal alespoň dvacítku za   některé světlé okamžiky.