Pekařova žena

Blíže k obsahu filmu: Pekařova mladá žena (Ginette Leclerceová) se po několika letech manželství nabaží svého staršího muže (Raimu) a začne ho podvádět s místním šafářem (Charles Moulin). Její nevěra nezůstane obyvatelům vesnice dlouho utajena. Mladá žena opustí svého manžela a ten ze žalu přestane péct. Vesnice je tím pádem vzhůru nohama, a tak se všichni vesničané v čele s velebným pánem a místním farářem vydají přesvědčit nevěrnou ženu k návratu do pekárny a k jejím manželským povinnostem.

Film je plný dobrosrdečného humoru a role paroháče patří k nejlepším filmovým výkonům francouzského herce Raimu (vlastním jménem Jules Raimu).

Slavný a všestranně nadaný umělec Marcel Pagnol završil filmem PEKAŘOVA ŽENA (Le femme du boulanger) svou předválečnou filmovou tvorbu, která výrazným způsobem zasáhla do vývoje francouzské kinematografie. Potřetí jej jako filmového režiséra inspiroval spisovatel Jean Giono (1895-1970), jehož novelu Jean Le Blue použil Pagnol pro natočení Pekařovy ženy. Ve své podstatě se jedná o jednoduché venkovské sociální drama s dějovou linkou nevěry manželky hlavního hrdiny, svým celkovým uměleckým vyzněním ale film patří k předchůdcům neorealismu, potažmo francouzské nové vlny.

V hlavní roli pekaře Amiable Castaniera zazářil herec Raimu, jeho ženským protějškem byla Ginette Leclerc, které se v té době několika filmy podařilo vymanit z postavení rozverné hvězdy komerční produkce. Ginette Leclerc ve filmu přitom prakticky nepromluvila, protože její postava byla původně zamýšlená pro americkou herečku Joan Crawford. Propagaci filmu prospěl především slavný Orson Welles, který jím byl nadšen a zajistil uvedení titulu v USA. Tady se také filmu dostalo několika ocenění. Ve Francii měl film premiéru 7. září 1938.