Pocit viny

Konec jsem teda vůbec   nepobral... nebo to bylo snad   záměrem celýho filmu? wtf?   Tak krásně narýsovaný   nenáročný příběh,   kterým jsem volně proplouval   a poslední scéna mě snad   donutí nad ním dál   přemýšlet.

Od filmu jsem čekal maličko   něco jinýho. Je tu na mě   ale nějak moc sentimentu.   Myšlenka filmu je celkem   zajímavá, herecký výkony   dokonce výborný, ale když   člověk celou dobu myslí na   něco co se stalo a ono se to   nakonec nestalo, to bylo   trochu přitažený. A nebo   jsem to vůbec nepochopil, to   je taky možný.

Perelman mne po velmi   intenzivním Domu z písku a   mlhy trochu zchladil. Je zde   vysloven nespočet   důležitých i   nepříjemných myšlenek,   které stojí minimálně za   krátkou úvahu, a některé   fragmenty příběhu jsou   ohromně působivé.   Nejlepší scénou je určitě   ona vrcholná konfrontace   dívek se střelcem. Kdykoli   na ni přišla řada, byl jsem   jako na trní, a pokaždé mě   něčím překvapila. Evan   Rachel Wood zde zahrála   skvěle a podle mne se jí bez   větších problémů   podařilo zastínit Umu   Thurman, která však neměla   tak široké pole působnosti   a její postava (tedy   dospělé „já“) neměla   tak výrazné charakterové   rysy. Nicméně filmu chybí   dynamičnost, výraznější   gradace a hlavně celistvost,   protože vinou skoků mezi   časovými rovinami se   dostavuje nepříjemná   útržkovitost vyprávění,   které se režisér nedokázal   vyhnout (hrátky s časem   totiž nejsou žádná legrace   ;-)). Atmosféra se dostavuje   také spíš útržkovitě,   proto mi tu chyběl takový   ten intenzivní prožitek,   který mám u existenčních   dramat tak rád. Navíc mi   připadalo, že scénář byl   místy zcela zbytečně   samoúčelný a vařil z vody   (tímto neduhem trochu trpěl   i předchozí Perelmanův   film), hlavně potom linie Umy   Thurman, která mě místy   trochu nudila (nebo jsem   nepochopil, jaký byl   skutečný význam některých   scén, což by rozhodně   nebylo poprvé ani naposled,   že ;-)). Vyslovené myšlenky   tedy jsou důležité, ale ve   filmu se pořádně neodrazí.   Zůstávají prostě jen   vysloveny. Já osobně si budu   pamatovat pouze výkon Evan   Rachel Wood a konfrontaci na   dívčích záchodcích.