Pod olivovníky

V druhé části Kokerské trilogie se režisér vracel „na místo činu" a v oblasti poničené zemětřesením pátral po chlapcích z prvního dílu. Poslední část se naopak vydává do „zákulisí" dílu předchozího a cele se věnuje drobným problémům provázejícím jeho natáčení. Jestliže už v předchozím snímku Kiarostamí problematizoval rozdíl mezi filmovou postavou a jejím představitelem, zde se iluzivní povaha filmového umění vyjevuje zcela explicitně a na ještě promyšlenější úrovni. Inscenovanost filmu se odhaluje hned v úvodu, kdy jedna z postav promlouvá do kamery a říká, že ona bude hrát filmového režiséra. Už na začátku se tedy nabourává iluze...