Pohádka o staré tramvaji

Už jako malej jsem schytal   málem přes hubu, že jsem o   této „pohádce“   prohlásil, že to není   pohádka, ale velechujovina. A   že se na to dívat nemíním.   A co si také mlhavě   pamatuji, že jsme venku na   ulici byli všichni, jakmile   tato splácanina čertví   čeho začala. Já si myslím,   že prvních patnáct minut   stačí, aby to pochopili   všichni. Ale každý má   jiný vkus, a tak se   rodičové usadili u televize   a já šel ven. Nyní jako   dospělý se musím sám sobě   obdivovat, že jsem vůbec   těch patnáct minut vydržel.   A nyní tohle peklo musím   sledovat až do konce. Ale   alespoň jsem sám sebe   ujistil, že nedojde k   žádnému zvratu, ani k   ničemu překvapivému,   prostě k ničemu. Že se tak   dobří herci dali do téhle   veleblbiny naverbovat, to   nechápu. Pan Voska,   například, ten tam vůbec   nehraje, ale čte stupidní   komentáře. No, nic, škoda   se dále rozepisovat. Ještě   musím dodat, že mne   rozesmál ten malý udavač ve   školce. Ten jako jediný   pobavil. Nefouká. Pochopí   jen kdo viděl.