Pohanský král

A máme tady další boj o prsten moci. Film o   minulosti Lotyšů a Litevců, která pro oba   národy hodně znamená, neboť se jedná o   minulost jejich společnou pro Pobaltí. Ano,   svým způsobem v tom je skryta politika, ale nám   poměrně dost neznámá, takže se nás se to   nijak netýká. Režisér Aigars Grauba prohlásil   k filmu toto: “Každý příběh, který   podporuje ducha státu a lásku ke svobodě   posilující sebevědomí národa, stojí za   vyprávění.” A dal do toho všechno. Vznikl   filmový příběh připomínající dobu, kdy   Litva a Lotyšsko před třemi desetiletími   bojovali o znovuzískání nezávislosti. Není to   tedy příběh dvou národů, ale jednoho.   Příběh ´Prsten pohanů´, což je v překladu   také původní název snímku, který český   distributor změnil a jako obvykle zcela   nerozumně, zná každý Lotyš a hodně si na tom   zakládá. Poukazuje na potřebu zbavit se   snobského individualismu a naopak pozvednutí   uvědomění, že se jen společně dá dokázat   něco sjednoceného, jako je vyjádřit svou   nespokojenost s vládními rozhodnutími, bojovat   za svá práva a podobně. Pro Lotyše a Litevce   se tak jedná o vlastenecký film, což nám   neznalým o jejich národním osudu uniká. A to   je také důvod, proč na snímku tvůrci   nešetřili, takže se vlivem toho zákonitě stal   nejdražší v Lotyšsku. Ale vyplatilo se jim to.   Pro nás koncept příběhu, a to i po výpravné   stránce, nemálo připomene seriál   ´Vikingové´ (2013-2020). Jednoduchý děj o   boji o prsten, který nosí vládce. Nový mladý   král prsten vlastnící hájí čest a   nezávislost své země a je odhodlaný do toho   dát všechno a mladý křesťan snažící se   prsten získat ve svém zájmu si zem podvolit a   dává do toho také všechno. Takže jedna bitva   střídá druhou a to je v podstatě na celém   filmu všechno. Tímto jde jen o to, jak to s tím   prstenem a osudem země dopadne. Pohani vs.   křesťani. Byť se nejedná o Hollywood, zřejmě   i vlivem koprodukce s Velkou Británií, se   snímek po výpravné stránce jeví okázale a   bitevní scény docela i brutálně. Hrdinský   duch z toho doslova září a ani po vlastenecké   stránce se nic nenechává na pochybách. Pro   nás jen obyčejný historický film, jakých je   spousty, a tak někde nějakou tu chybičku   samozřejmě najdeme. Tak či onak, v zájmu   Lotyšska a Litevská klobouk dolů.

Historický příběh z prostředí, které je   nám prakticky neznámé. Jen podstata o   rozpínavé krutovládě náboženské moci, v   tomto případě křesťanské, je obecná a i v   našich zemích jsme si jí užili dost a dost (a   to se možná vrátí z jiné strany..).   Sympatické je, že lidé Semgallska bojovali a   vytrvali dlouho, a svou zemi a přesvědčení   nedali lacino. Méně sympatické je filmové   ztvárnění, herecká obsada je bídná a   zejména král Namej postrádá jakékoliv   charisma. Domorodci sice mlátí křižáky   pěkně, ale nějak mi chybí jakékoliv   zdůvodnění těchto úspěchů, když polovina   herců vypadá jako by je najali z nejbližší IT   firmy a druhou půlku vytáhli na plac z nějaké   putyky i s alkoholem v krvi. Za jedno zkouknutí a   třeba i dvě zamyšlení to ale stojí.