Pojistka smrti

Pojišťovací agent Walter Neff (Fred MacMurray) se spolčí s atraktivní Phyllis Dietrichnosonovou (Barbara Stanwyck), aby společně odstranili jejího manžela. Lstí ho přimějí podepsat životní pojistku, za kterou dostane manželka v případě smrti ve vlaku dvojité odškodnění. Poté ho zabijí a vše zaonačí tak, aby celá věc vypadala jako nehoda. Nicméně vyšetřovatel z pojišťovny a Neffův přítel Burton Keyes (Edward G. Robinson) nevěří, že to nehoda skutečně byla, pronásleduje Phyllis a všemožně se snažit dokázat, že vraždila. Mezitím se Walter dozvídá, že Phyllis už možná jednou v minulosti zabíjela a začíná tušit zradu...

Černé kriminální drama Pojistka smrti vzniklo podle stejnojmenného románu klasika tzv. drsné školy Jamese M. Caina (časopisecky 1936, knižně 1943 a česky až 1987), který vycházel ze skutečného případu ve dvacátých letech. Jeho scenárista (společně s jiným představitelem drsné školy Raymondem Chandlerem) a režisér Billy Wilder se jím rázem dostal mezi přední hollywoodské tvůrce.
Pojišťovák Walter Neff (Fred MacMurray) se při rutinní návštěvě u potenciálního zákazníka zakouká do vdané Phyllis Dietrichsonové (Barbara Stanwycková), a aniž si to zprvu uvědomuje, je pomalu vmanipulován do provedení dokonalé vraždy. Ovšem, jak známo, dokonalé zločiny existují jen v představách zločinců, realita bývá obvykle trochu jiná. Stejně tak i zde, důkladný Walterův kolega a přítel Barton Keyes (Edward G. Robinson) postupně odhaluje pozadí celého případu, až se dostane velmi blízko jeho rozuzlení.
Snímek je vyprávěn hlavním protagonistou v retrospektivě, což do něho vnáší citové zaangažování, tak typické pro díla černého filmu. Vynikajícím způsobem se svých rolí zhostili všichni tři hlavní představitelé, zejména dlouho nedoceněný charakterní herec rumunského původu Edward G. Robinson (1893-1973), který dlouhá léta ztělesňoval gangstery a v Pojistce smrti dal svému buldočímu vyšetřovateli mimořádnou přesvědčivost a především srdce. Snímek byl nominován na Oscara v sedmi kategoriích (film, režie, scénář podle předlohy, kamera, hudba, zvuk a z herců jako jediná Barbara Stanwycková za hlavní roli), ale žádnou sošku v konkurenci jiného titulu Paramountu, hudební komedie Farář u sv. Dominika, nezískal. V němé epizodce tu zahlédneme i Raymonda Chandlera (muž čtoucí knížku na chodbě pojišťovny, když jde Neff do kanceláře).

Prvnímu, nutně opatrnému zfilmování Cainova Pošťáka předcházely v Hollywoodu dvě komerčně veleúspěšné adaptace dalších jeho románů: Pojistky smrti a Mildred Pierceové (Mildred Pierce, 1945).
Pojistku smrti natočil v roce 1944 Billy Wilder podle scénáře, který napsal společně s Raymondem Chandlerem. Diskutovali spolu hlavně o způsobu převedení Caineovy knihy, vyprávěné jako subjektivní výčet příhod, myšlenek a pocitů v ich-formě, na filmové plátno. Wilder se Cainových dialogů zastával, posléze však dospěl s Chandlerem k tomu, že by bylo velmi těžké takové scény ve filmu zahrát. Aneb jak pravil David Mamet, scenárista adaptace Cainova Pošťáka z roku 1981, jenž řešil problém Cainova subjektivismu tím, že dialogy více přiblížil Chandlerovi: „Chandlerovy hrdiny poznáváte podle toho, co si říkají navzájem, ale Cainovy protagonisty pochopíte podle toho, co říkají sami o sobě… Nejúspěšnějším filmem podle Cainovy předlohy je Pojistka smrti, protože dialogy psal Chandler."
Chandler dává protagonistovi Pojistky smrti, pojišťovacímu agentovi Walteru Neffovi, některé rysy svého detektiva Phila Marlowa. Neff je drsný, ale zároveň citlivý a zranitelný. Když zjišťuje hloubku zkaženosti u osudové milenky Phyllis, je - podobně jako Marlowe - korupcí znechucený. Chandler si ve scénáři zároveň otestoval svou teorii, že příběh může být poutavý bez ohledu na závěrečné řešení: vyústění zápletky se prozrazuje hned na počátku filmu.
Pojistce smrti dominuje brilantně chladný, vizuálně strohý styl, s citem pro atmosféru prostředí reálného Los Angeles. Poeticky ztvárněný dojem nemilosrdenství umocňuje také herecký výkon Barbary Stanwyckové v roli až patologicky necitelné ženy, která žije pro peníze a chladnokrevně „používá" svého manžela i „cynicky romantického" milence.
Při udílení Oscarů se šuškalo, že se Akademie neodvážila ocenit Pojistku smrti, kterou Woody Allen označil za nejlepší snímek Billyho Wildera a „prakticky nejlepší film, který kdy kdo natočil".

Vladimír Hendrich, 36.LFŠ 2010