Popel a démant

Je první den míru, ale pustošivé stopy války jsou patrny na každém kroku, nejvíce snad v lidských duších a osudech. V zemích budoucího východního bloku pak bude ničivý boj dále pokračovat – Maciej Chelmicki, příslušník Zemské armády (Armia Krajowa), který byl stejně jako mnoho jeho mladých vrstevníků odhodlán položit život za vlast v nerovném zápase s Němci, má právě v tomto dni za úkol zlikvidovat komunistického předáka. Jeho mysl se vzpouzí, je vyčerpán tím, co zažil, a nechce dál zabíjet, a v těch několika zjitřených hodinách před činem navíc pozná dívku, kterou by chtěl milovat a nahradit si tak vše, oč ho připravila válka. Film je důmyslně vystavěn na klasickém principu jednoty času, místa a děje, šerosvit a expresivní kontrast černé a bílé spolu s vytříbenou výtvarnou hodnotou obrazu navozují symbolický význam četných výjevů a scén. Ačkoliv se Wajda nevyhnul dobovému ideologickému tlaku, vnitřně rozervaný Maciej je velkým tragickým hrdinou, promlouvajícím i k dnešku.

Zdena Škapová
MFF Karlovy Vary 2017

Film se odehrává v poslední válečný den roku 1945 během 24 hodin a je jedním z nejvýznamnějších děl polské filmové školy z druhé poloviny padesátých let. Mladý příslušník Zemské armády Maciej dostává příkaz zabít tajemníka krajského výboru polské strany práce, komunistu Sczuku. Maciej se svým kolegou Ondřejem omylem zabijí nevinné lidi, ale svůj úkol chtějí dovést do konce. V souvislosti s úvahami nad zbytečnou smrtí člověka začne Maciej pochybovat a sám sebe se ptá, jaký je smysl jeho konání.

Jeden den a jedna noc na konci války. Mladý příslušník Zemské armády Maciej má spolu se svými kolegy zabít komunistu Sczuku, který přijíždí do města „posvětit“ mír. Maciej a jeho kolega Ondřej nedopatřením zabili nevinné oběti, nicméně svůj úkol chtějí dovést do konce. Jenže v souvislosti s úvahou nad zbytečnou smrtí člověka začne Maciej rozjímat a pochybovat, sám sebe se táže, jaký je smysl jeho konání. Maciej je příslušník „generace roku 1920“, tzv. ztracené generace, jejíž dospívání bylo narušeno válkou. Zároveň – a to také díky výbornému hereckému ztvárnění Zbigniewa Cybulského, který nápadně připomíná rozhněvaného muže typu Jamese Deana – zpodobňuje mladého Poláka poloviny 50. let minulého století, člověka, který je jen zdánlivě uvolněný a bezstarostný, protože si ve svém nitru nese řadu nejistot a traumat z války. Wajda zde ústy Macieje říká: „Dnešní doba tu není pro hrdiny.“ Maciej ani hrdinou být nemůže, protože je tápající (a o to zajímavější) bytostí, která hledá cestu od ideálů k realitě světa, jež ho obklopuje a zraňuje. Maciej nemůže být ani romantickým hrdinou, protože postrádá víru ve spasení, nevěří v Boha, jelikož Bůh svět zpustošený válkou již dávno opustil (když Maciej prochází rozbořeným kostelem, v druhém plánu se v průvanu symbolicky pohupuje obráceně zavěšený krucifix). V jednom okamžiku se zdá, že Maciej nalezne východisko ve vztahu ke stejně válkou postižené dívce… (upraveno z textu Pavly Bergmannové)
Kino AERO