- Film
- Profil|
- Obsah (2)|
- Zajímavosti (2)|
- Ceny (0)|
- Chyby (0)|
- Hlášky (0)|
- Externí recenze (0)|
- Festivaly (1)|
- Výroba
- Obsazení
- Fotogalerie
- Fotogalerie (1)|
- DVD obaly (0)|
- Fotky z akcí (0)|
- Fotky z festivalů (0)|
- Tapety (0)
- Videa
- Trailery (0)|
- Soundtrack (0)
- DVD & TV & KINO
- VHS / DVD / Blu-ray (0)|
- TV (1)|
- Kino (0)
- Komentáře
- Komentáře (1)|
- Diskuze (0)|
- Odkazy (0)
- Další
- Bibliografie (1)|
- Články (0)|
- Tiskové materiály (0)|
- Kniha (0)|
- Přehlídky (0)|
- Akce (0)|
- Audio press (0)|
- Tisk|
- Akt.
Obsah filmu Posedlost
Visconti často v rozhovorech uváděl, že jako svůj filmový debut zamýšlel natočit adaptaci Vergova Milence Gramigni, ale cenzura film zastavila už po první verzi scénáře. A v tu chvíli si vzpomněl na to, že mu Jean Renoir, přítel a vzor, u kterého se v Paříži učil psát a „vidět" film, věnoval překlad amerického románu Jamese M. Cainea Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Scénář, který napsali spolu s Giuseppem De Santisem, Giannim Puccinim a Mariem Alicatou dostal zelenou díky tomu, že cenzory uchlácholil americký původ předlohy, a pak se začaly dít věci.
Syn Benita Mussoliniho Vittorio, mimochodem ředitel filmové revue Cinema, do které Visconti...
Syn Benita Mussoliniho Vittorio, mimochodem ředitel filmové revue Cinema, do které Visconti...
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit zde >>
režie:
 | Luchino Visconti |
hraje:
 | Clara Calamai | ..... | Giovanna Bragana [34] |
 | Massimo Girotti | ..... | Gino Costa [25] |
 | Dhia Cristiani | ..... | Anita [22] |
| Elio Marcuzzo | ..... | Španěl [26] |
 | Vittorio Duse | ..... | policejní agent [27] |
 | Michele Riccardini | ..... | Don Remigio [33] |
 | Juan de Landa | ..... | Giuseppe Bragana [49] |
| Michele Sakara | ..... | dítě |
scénář:
 | James M. Cain | ||
| Mario Alicata | ||
 | Giuseppe De Santis | ||
 | Antonio Pietrangeli | ||
| Gianni Puccini | ||
| Luchino Visconti |
hudba:
| Giuseppe Rosati |
kamera:
| Domenico Scala | ||
| Aldo Tonti |
střih:
| Mario Serandrei |
Ranné stadium italského neorealismu. Sympatická je právě civilnost herců i prostředí, pečlivě komponované záběry, přesvědčivý představitel hlavní role. Nadměrná délka filmu není u Viscontiho nezvyklá, tady ale docela škodí. Výborná byla první půlka, kde se houfovaly zlověstné signály budoucího zločinu, v dalším se ale už dalo krátit. Příběh samotný je známý z románu i pozdějšího filmu Pošťák zvoní vždycky dvakrát, ale jeho předobraz se dá rozpoznat už v Zolově Tereze Raquinové. Tady je ale logicky výraznější sociální podtext, motivem k vraždě není jen sexuální touha, ale u Giovanny hlavně strach z chudoby, snaha změnit společenskými poměry přisouzený osud. Působivé, jen příliš dlouhé.
Reklama
