Poslední souboj

Zvláštní, divné a trochu ujete. Ani mi to   nepřijde od Bessona. Nemám moc rád černobílé   filmy. A taky tu prši ryby.

Akční postapo sci-fi,se zajímavými   nápady,lokacemi a kamerou,některé scény byli   hodně zajímavé,ale jako celý film takové   zvláštní,,nevím zda se podívám podruhé.

Jako mutista musím jednoznačně ocenit, že ve   filmu všichni drží huby. S jednou výjimkou,   kdy naplynovaný postavy řeknou ´možu´ (nebo   to nebyl hanáckej dabing?). Nepochopil jsem proč   se jedna postava nemůže do nemocnice dostat ať   chce sebevíc, a druhá se tam připlazí jen tak   náhodou.. Analogová hudba byla pěkná, dobře   se to poslouchalo, i když se to do drsnýho   postapo filmu podle mě moc nehodilo. Jinak dobrá   práce.

Tenhle film působí na první pohled strašně   levně. Na ten druhý potom ke všemu ještě   trochu amatérsky. Na ten třetí má ale   specifické kouzlo… Důvody ke shlédnutí   Poslední bitvy jsem měl dva – totiž vidět   začátky Jeana Rena a zároveň debut Luca   Bessona. Oba obstáli se ctí, ačkoliv Besson s   drobnými výhradami – námět je pro mě až   nečekaně lákavý (mám rád Fallouty) a   přestože prostředí je hodně chudé (poušť,   ruiny), správně dotváří atmosféru (poušť,   ruiny) a vlastně k jejímu navození nic moc   více nepotřebuje. Besson ale zašel ještě   dál. Tudíž použil černobílou kameru. Ta mi   přijde při snímání pouště jako ne úplně   nejlepší nápad, ale většina snímku se   odehrává v ruinách, takže to nevadí, naopak   mi to nakonec vyhovovalo. Dalším prostředkem   pro posílení atmosféry je potom absence   dialogů (až na jedinou výjimku), která má za   následek mnohdy až trochu groteskní scény při   kterých jsem se neubránil úsměvu a připadal   si jako při sledování kresleného seriálu   (Muž komunikující s Doktorem) Hodně navíc   ovlivňuje „vnímání času“, kdy mi přišel   film mnohem delší než 90 minut, přestože jsem   se dobře bavil. Co se tak úplně nepovedlo, je   hudba Erica Serry. Neříkám, že by byla   špatná, ale podle mě se sem typově vůbec   nehodí a jenom podporuje onen dojem nadsázky,   vyvolaný už „ukecaností“ snímku. Co mi   nevadilo nejvíc je fakt, že spoustu věcí jsem   si prostě musel domýšlet, ne ty důležité,   ale takové, které by pomohly pochopit svět, ve   kterém se příběh odehrává. Někdy se to   povedlo, někdy opravdu vůbec ne (Pršící   ryby?! Jaká katastrofa? Mluvení? Konec?   Useknuté prsty?). Faktem však je, že   nejzábavnější část je ta, kdy se snaží   trošku agresivní a mírně dementní Renova   postava přechcat ostražitého Doktora a dostat   se do jeho pevnosti (Okolo této budovy se točí   také několik nelogičností a mých výtek).   Opět je to velká zábava. Ale když se tam   dostane, příběh graduje a…u scény v cele   měl podle mého skončit. Zbytek totiž nechápu   a v postapokalyptickém světě nemá stejně co   pohledávat. Ale debut to je rozhodně zajímavý   a pochybným způsobem i velmi vtipný. Bessonův   (budoucí) dvorní herec Reno strčí opět   všechny do kapsy, přestože Jolivet s chováním   i vizáží lehce dementní, mu zdatně konkuruje   stejně jako Doktor v podání Jeana Bouise.   Zkrátka Besson už před těmi téměř třiceti   lety ukázal, že v něm opravdu něco je.

Černobílé, beze slov a přesto podmanivé
Mimořádně atmosférický postapokalyptický   snímek, kde černobílé zpracování ještě   podtrhuje chmurnost trosek a pouště v níž   přeživší, kteří ztratili schopnost řeči,   svádějí neustálé boje na život a na smrt.   Úžasná je scénka, kdy se dva napájejí   rajským plynem, aby ze sebe s obrovskou námahou   a těžkostí vypravili "bon jour".   Opravdu zvláštní film beze slov, který vás   svou atmosférou po chvíli opravdu chytí. Již v   tomto debutu je patrný obrovský talent Luca   Bessona.

Film byl jdnoznačně podobenstvím bez   historických souvislostí. Velmi chmurné děje a   pitoreskní reálie jsou typicke pro Luca Bessona.   Mimořádná a kongeniální k flmovému obrazu   je hudba Erica Serry.V tomto filmu se nedá   zapřít inspirace z Felliniho filmy.

Nikdy jsem nebyl na němé filmy, takže mě to   nějak nevzalo, ale téma je to celkem dobře a   věrohodně zpracovaný. Nejvíce se mi líbila ta   scéna, kdy začnou pršet ryby.