Poslední štace

Alternativní název - "Bez   slitování", nu, ale takový je život...   Já bych navrhovala snímek propašovat do   parlamentu a promítnout jako protiargument k   návrhům na ustavičné prodlužování   důchodového věku (podvratné přeobsazení   obsluhy v parlamentním bufetu, sekretářek,   vládních řidičů a prezidentovy ochranky   sedmdesátiletými osobami považuji už za trochu   extrémní krok), i když je pravda, že portýr   trochu přehrával - když nebyl právě v práci,   byl navzdory své sešlosti mrštný dostatečně.   Na druhou stranu chápejme majitele hotelu a jeho   opatření nutná k udržení klientely, tím   pádem i k zabezpečení mnoha pracovních   pozic... No, to jsem se trochu rozvášnila,   takže - už schopnost téměř sto let starého   němého filmu udržet divákův zájem je sama o   sobě úspěchem, k tomu skvělé snové sekvence,   kouzlení s kamerou, hra se světlem a stínem,   herecké výkony... i když na můj vkus bylo   věnováno až příliš pozornosti k vyjádření   vnitřního pnutí a v neposlední řadě i k   stupňování napětí, kdy se portýr vyvrátí,   případně kdy ho klepne... A mám ještě   další postřeh (kruci, ten film mě normálně   obohatil :-)), po dnešku mám důvod si myslet,   že svět není stále horší, jak se to tak   říká, naopak, už se tolik nenaparujeme,   nelísáme se tak do přízně úspěšnějších   a ani nedokážeme ostatními úplně nepokrytě   opovrhovat... a nebo jsme se jen naučili všechno   lépe skrývat? Líbil se mi i rafinovaný prostor   pro dvojku, maskující se happyendem, jelikož s   novou životní filosofií, jakož i stylem, náš   hrdina nemohl dlouho vydržet, patrně byl nakonec   zamordován některým z potulkářů, jo jo...   Chtěla jsem dát šest hvězd, za zub času a   tak, ale abyste neřekli, že nemám žádné   sociální cítění, jdu na osm, ani nemrknu :-)