Possession

Už jsem zase dlouho větší krávovinu   neviděla. Herecké umění sice jako na divadle,   ale jedná se o totální s*ačku. Btw - jak to   tady někdo rovná k Lars von Trierovi - to je   urážka, hodná soudnímu stání!

V zásadě se jedná o tuze ošklivý rozvod s   typickými příznaky jednání pod tlakem v   poslední křečovité snaze obrodit vztah...   jinak jsou ti anglicky hovořící Francouzi,   žijící v útulném stínu Berlínské zdi,   naprosto běžnou, šablonovitou rodinou... jen   jsem je nenáviděla už od deváté minuty -   způsob, jakým mluvili, jak se pohybovali, jak   vyjížděli, jak zírali - a mělo být hůř -   vytrvalci slabších povah nechť si přistaví   kýbl... Nikdy jsem tyhle polsko-francouzské   výrobny psychedelik na rozšíření vědomí   neměla v lásce a o Kieslowském jsem si dokonce   myslela, že je divnej... to po dnešku neplatí -   kolega Żuławski ho dokázal plně rehabilitovat.   A když jsme u těch antipatií, Isabelle Adjani   mě nikdy nedokázala oslovit, natož oslnit, teď   ale nevím, zda budu ještě někdy schopna ji   vůbec akceptovat... lehko tudíž uhádnout, že   se neřadím do fronty obdivovatelů jejího   ultrahysterického výkonu, i kdyby se rozkrájela   (elektrickým nožem), dokonce si myslím, že   dát prádlo do ledničky, jídlo do pračky,   zajít na nákup, mrštit síťovkou o zeď,   zaprasit se vyválením v mlíku, pak se pogrcat a   bez přestávky do toho ryčet je právě pro ni   mnohem snadnější, než cokoli jiného... i   když tedy tu postelovou scénu by, pravda,   každá nedala... Zdejší hodnocení si   vysvětlím taky po svém - dobrá polovina   diváků dělala, že tuhle posedlost vůbec   neviděla a vycenit se dokázala jen hrstka   zklamaných odvážlivců... tím se dostávám k   mému vlastnímu - až dvě hvězdy za   úzkostlivé vyhýbání se klišé - nezavadíte   o kuřáka - ve francouzském filmu! i za fakt,   že v záhlaví neřádil informační šotek -   skutečně se jednalo o horor... A že pan   Żuławski už patnáct let nic nenatočil? No   toto...

Obnažené podobenství o „nezvratném“ konci   manželského soužití. Odehrávající se v   neurčeném časovém rozpětí v neprodyšném   uzavření symbolických zdí východního bloku,   které se jeví ve své tvrdošíjné reálnosti   natolik palčivé a jsou právě tím   předznamenávajícím výrazovým článkem   nemožnosti úniku. Andrzej Zulawski se   stravující syrovostí rozehrává vztah   trpícího muže a hledající se ženy. V   neprostupném uzavření jeden - druhému se   stává jejich syn jen křehkým spojením   vytrácející se normálnosti. Zulawski svou   Posedlostí vytvořil základ a určil směr   např. pro Gaspara Noého Zvrácený a Larse von   Triera s jeho lehce evokujícím snímkem   Antikrist.