Pouť

Zpočátku se děj filmu zdá pomalý a v   podstatě se na tom po celou dobu nic moc   nezmění. Když Tom, v podání skvělého   Martina Sheena, na své cestě uloží první hrst   popela svého syna, vydáte se na pouť s ním a   jak postupně získává své přátele,   prožíváte všechno ještě intenzivněji.   Aspoň já to tak měla a stejně jako curil bych   ráda tuto cestu podstoupila, ale musím to nechat   mladším - ledaže by mi někdo nesl můj bágl.   Ale to jsem odbočila od filmu, který rozhodně   stojí za pozornost a skrývá krásné lidské   poslání.Navíc tvůrci tohoto snímku divákům   celé putování zpříjemňují moc hezky   zakomponovaným hudebním doprovodem.

Všade sa stretávam s tým, že Tom sa vydáva na   túto púť za svojho syna. Podľa mňa on sa   vydáva na púť so synom. Jednak je to v tom   filme aj naznačené tým, že syn ho volá, aby s   ním išiel ako otec so synom, na čo v tom čase   nepristúpil.. A aj potom, keď tomu kapitánovi   hovorí - ráno odchádzame..my obaja. Koniec   koncov syn ho celou cestou aj sprevádza. Film je   o ľudskosti, objavovaní seba a priateľstva, v   kombinácii s krásnou krajinou. V tom je krásny.

Tak na takovou Cestu svatého Jakuba bych se   chtěl někdy vydat. Jenomže mě by netrvala dva   měsíce, ale dva roky. Obdivuji Martina Sheena v   jeho téměř sedmdesáti letech, jeho zjev a   fyzický fond. Nádherná příroda španělských   Pyrenejí a vesniček cestou do poutního místa,   mám rád takové filmy bez násilí s dějem   klidně ubýhajícím k dalšímu svítání.