Praha v záři světel

PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL je film moderní v nejlepším toho slova smyslu. Nejen tím, že nemá vůbec titulků, ale i tím, že tu bylo u nás po prvé použito extrémně citlivého, panchromatického materiálu. Na filmu bylo dlouho pracováno a režisér Svatopluk Innemann neměl lehký úkol, vytvořit nůžkami z kilometrů neexponovaného filmu FILM. Před časem běžel Foxův snímek Symfonie velkoměsta, Praha v záři světel je jeho rodným bratrem technikou svého výrazu. Ukazuje onu Prahu, jež procitá, když se v ulicích rozžehují prvá světla a usíná, když temná obloha počíná růžovět svítáním. Vidíme tu osvětlené výklady obchodů, proudící obecenstvo, míhající se světla tramvají a aut. Zákulisí revuálního divadla. Pouličního párkaře i dopravního strážníka. Obecenstvo opouštějící divadlo. Temnou ulici, v níž nalézá pouliční holka chvilkového milence. Noc se šine k ránu, temná obloha šedne a den se probouzí. Je to krásný film, poctivě vypracovaný nejen po stránce technické, ale i umělecké. Snad se vám budou zdát na projekční stěně kina ty ulice temnější, nežli je vidíte ve skutečnosti – ale to je nedostatek, který je dán podstatou věcí. Objektiv přijímacího aparátu nemá té akomodační schopnosti jako lidské oko a potřebovali bychom proto emulse ještě citlivější a optiku ještě světelnější, abychom se přiblížili dojmu naprosté reality. Nezapomínejte, že noční scény v hraných filmech jsou nejen pro tyto filmy postaveny, ale i – osvětleny! Václav Vích, Karel Kopřiva, Jaroslav Blažek a Max Jonák mají zásluhu, že i po fotografické stránce je film dokonalý.

SMRŽ, Karel. Praha v záři světel. Rozpravy Aventina. Týdeník pro literaturu, umění a kritiku. 1928 – 1929, č. 1, s. 9. [upraveno]

Po filmech Praha, město sta věží a Praha, jaká byla, jež režíroval architekt Josef Hesoun, pustil se čilý Elektajournal do dalšího pražského filmu PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL, který režíruje Svatopluk Innemann, technicky řídí Ing. Jindřich Brichta a natáčejí zdatní kameramani Václav Vích a Karel Kopřiva. Je to obraz Prahy velkoměstské, té Prahy, jež se probouzí, když do ulic klesne modravý soumrak, když zaplane sta světel, reklam a výkladů, a pouliční život přichází do svého nejprudšího večerního tempa. Minulý týden sezval Elektajournal hrstku interesentů a pochlubil se tím, co má již hotovo. Nejsou to (a ani nebudou) tisícimetrové kotouče, ale již z prvých ukázek je zřejmé, že Praha v záři světel bude krásný film, moderní v nejlepším slova smyslu. Vidíme tu reflektory tramvají a aut, křižujících ztemnělé ulice, rozzářené portály velkoobchodů, věcné mihotání světelných reklam, obecenstvo, kráčející do Národního divadla a vycházející pak po představení, krásné snímky z poslední revue ve Variété s dokonalými fotomontážemi – i kamínka pouličního párkaře a prodavače kaštanů. Elektrické podniky daly k dispozici montážní tramvaje, na nichž jsou umístěny silné reflektory a obstaraly pro účel filmu osvětlení význačných pražských budov. Filmování se provádí na extrémně citlivém, panchromatickém negativním materiálu, vyráběném pro takové snímky a pro kinematografii v barvách přirozených, což je – myslím – další zajímavostí tohoto filmu, určeného pro výstavu soudobé kultury v Brně.

SMRŽ, Karel. Filmová hlídka: Praha v záři světel. Český svět. 1927 – 1928, č. 25, s. 18. [upraveno]