Příběh lesa

Po úchvatných dokumentech Mikrokosmos, Ptačí svět a Oceány přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s Příběhem lesa. Ne tropického pralesa s exotickou zvěří, ale toho nám dobře známého lesa, který máme za humny a který pulsuje překvapivě bohatým životem. Tou nejmodernější technikou natáčeli tvůrci čtyři roky na desítkách lokací po celé Evropě, dokonce žili v lese se sledovanými divokými zvířaty. Jen díky unikátním metodám natáčení dokážou autenticky převyprávět příběh lesa od doby ledové až po současnost a zachytit vzrušující koloběh života v něm, který ohromí dospělé a i dětské diváky.

Zdroj: Aerofilms

S civilizačním rozmachem se kontinuálně narušuje tisícileté sepjetí člověka s přírodou, ale především se zásadně zasahuje do původního charakteru krajiny, jež se rozpínavostí industriálního prostoru redukuje. Popularizační přírodopisné dokumenty, k nimž unikátní snímek Příběh lesa patří, přibližují stále cennější scenérie a zároveň přispívají k apelu a osvětě za záchranu a obnovu nezbytné autentické „divočiny“. Tým filmařů v čele s režiséry Jacquesem Perrinem a Jacquesem Cluzaudem po oceňovaných dokumentech Mikrokosmos (1996; r. Claude Nuridsany, Marie Pérennouová), Ptačí svět (2001; Jacques Perrin, Jasques Cluzaud, Michel Debats) a Océans (2009, Oceány; r. Jacques Perrin, Jacques Cluzaud) se tentokrát vydal po mírném pásu evropského kontinentu a pozoroval dění v „obyčejných hvozdech za městskými humny“.

Minipříběhy rozmanitých zvířecích druhů (divokých koní, medvědů, zubrů, sobů, kanců, vysoké, osamocených rysů, vlků, lišek, ale i ježků, svišťů, různých hlodavců, opeřenců, např. puštíka či hmyzu), k jejichž soužití patří každodenní boj o přežití, jsou pořízeny v rytmu střídajících se ročních období.

Epický didaktický komentář (v české verzi v podání Tomáše Hanáka) shrnuje evoluci lesní fauny a flory od doby, kdy se po oteplení z ledové přikrývky zrodil rozsáhlý „oceán“ zeleně, pásmo, jemuž vdechla nový život voda z pramenů, a jež v současnosti spíše „přežívá“ a ukrývá zdecimované počty stále vzácnější zvěře. Proměnlivé vazby člověka na lesní společenství jsou připomenuty v hraných, téměř „neviditelných“ obrazech. Atmosféru intimních chvil, detaily tvorů či malá a velká dramata, z nichž k nejpoutavějším patří souboje koní či lov vlčí smečky, umocňuje autentická zvuková stopa a hudební doprovod. Náročný projekt, určený jak dětským, tak dospělým divákům, se obešel bez filmových triků, což se zdá, vzhledem ke strhující podívané, neuvěřitelné. Natáčení trvalo pět let a probíhalo na mnoha místech, mj. ve Francii, v Nizozemsku, ve zbytcích původního panenského Bělověžského pralesa na hranicích Polska s Běloruskem nebo v chladném Norsku. Tvůrci se podřídili rytmu prostředí, aby je pozorovaná divoká zvěř akceptovala ve své blízkosti; díky současným možnostem filmové techniky pořídili fascinující záběry fauny v jejím přirozeném prostoru.

Zdroj: NFA / -kk-