Případ pro začínajícího kata

Poetické filmy svou složitostí dějepravy   textem a obrazotvorností nikdy neměly u   běžných diváků na růžích ustláno a tak   stále platí, že svou koncepcí jsou spíše   vedeny do skupiny náročného diváka. Jsou to   filmy převážně umělecké, z nichž na vrcholu   je dodnes nepochopený filmový počin Věry   Chytilové „Ovoce stromů rajských jíme“   (1969). Režisér Pavel Juráček si vzal na   paškál třetí knihu Gulliverových cest   Jonathana Swifta a pro svůj film si dle toho   napsal scénář. Celý koncept Swiftových   myšlenek ale pojal jako předobraz socialismu v   celém své fantazijním spektru, kde si kupodivu   může každý divák najít to své. Snímek je   skutečně tak složitý, že ani dnes se   pořádně neví, kam to zařadit. Jak se uvádí   ve filmových materiálech, má to být satira,   tragikomedie, absurdní drama, pohádka pro   dospělé, nebo snad i v jistém měřítku   politický film? Stejně jako kniha je filmová   etuda rozdělena do kapitol a naprosto skvěle si   pohrává s realitou a snem, s přítomností a   minulostí, poezií a satirou. Lubomír Kostelka v   neobvykle hlavní roli, tedy v roli Gullivera,   danou vážnost i nadhled pojal sice skromně, ale   v celém svém spektru adekvátně. Magičnost   každé kapitoly podpořené výbornou kamerou   Jana Kališe už jen podtrhuje danou fantazii ve   filosofickém rozhraní, každé vzývané   problematice. Mnohé myšlenky jsou však   nadčasové a stále vedou k zamyšlení.   Příkladem může být scéna jízdy autem   zničenou krajinou, kdy se Gulliver ptá: „U   vás tu byla válka?“ A dostane se mu odpovědi:   „Ne, co vás to napadá.“ A takové myšlenky   byly bohužel kamenem úrazu pro tehdejší   cenzory, a tak film dopadl, jak dopadl.   Každopádně v době dnešní se jedná o   filmové dílo, ke kterému je správné se vracet   a to hlavně kvůli inspiraci významu a výstrah.   Jak by se takový cizinec tvářil při pohledu na   svět současný?

Já jsem sice narážky pochopil, ale celkově to   byla strašná volovina. Mne by zajímalo, zda   autor věděl, o čem se to vůbec točí a nebo   zda byl pod drogami. A tak to mohl být zajímavý   film.

Jeden z nejoriginálnějších pohledů na   československý socialistický Absurdistán. Film   plný náznaků, narážek a jinotajů, ale   přitom tak srozumitelný a jasný. Už po   srpnové okupaci vznikla mrazivá výpověď o   době, jejímuž tlaku nakonec autor filmu, Pavel   Juráček, podlehl.

Tento film se ani nedá slovy popsat. Bez   nadsázky se ovšem jedná o jeden z nejlepších   českých filmů vůbec. Snese srovnání s tím   nejzajímavějším ze světové kinematografie a   zároveň je to zcela intimní Juráčkův   výpověď. Kdo jednou zkusí, musí se na to   dívat znovu a znovu a je to čím dál lepší...