Přirozená velikost

Pařížský zubní lékař Michel dostane molitanovou figurínu ženské postavy v životní velikosti a vytvoří si k ní vztah, jako by šlo o skutečnou lidskou bytost. Tato hra však postupně přestává být zábavná a mění se v obsesi. Dokud byl generál Franco naživu, promítání snímku bylo ve Španělsku zakázáno.
Film se začal natáčet deset let po dokončení Kata. Polemika s úřady frankistického režimu režisérovi po dobu téměř pěti let znemožňovala zahájit jakýkoli další projekt. V roce 1967 se Berlangovi v Argentině konečně podařilo natočit Módní salón (La boutique), ačkoli měl značné potíže s jeho produkcí. Módní salón a Ať žijí novomanželé (Vivan los novios, 1970) jsou jediné dva snímky, které směl Berlanga za celých deset let zrealizovat, a to jen díky producentovi Cesáreovi Gonzálezovi. Navíc se oba filmy setkaly se značným nepochopením. V důsledku Gonzálezova úmrtí vyšel jejich třetí společný projekt naprázdno. Berlangova mezinárodní sláva přesto neuhasínala, a tak se francouzský producent Christian Ferry spojil s Alfredem Matasem. Podařilo se jim natočit vůbec nejpodivnější a nejsvéráznější snímek v kariéře tohoto španělského režiséra. Azcona, který s Berlangou nepřestal spolupracovat na jeho scénářích, se s ním opět sešel, aby vytvořil strukturu příběhu zabývajícího se dvěma tématy, jež byla v Berlangově díle stále přítomna - a sice samota a pocit ztroskotání. Tentokrát se jich zhošťují prostřednictvím hlavního hrdiny, patřícího k vyšší pařížské společnosti, který se odvrací od svého okolí, aby mohl žít s figurínou ženské postavy v životní velikosti. Natáčení se zúčastnili vynikající francouzští a španělští herci v čele s Michelem Piccolim. Jean-Claude Carriere, častý scenárista Buňuelových snímků, napsal dialogy pro francouzskou verzi filmu. Maurice Jarre, slavný skladatel, zkomponoval filmovou hudbu a Alexandre Trauner, v té době častý výtvarník dekorací snímků Billyho Wildera, dohlédl na návrhy a zhotovení extrémně drahé figuríny. Berlanga ponechal v tomto případě stranou svou zálibu ve sborovosti a pustil se do vyprávění vůbec nejosobnějšího a nejpesimističtějšího příběhu. A opět to netrvalo dlouho a film vyvolal polemiku. Ve Francii narazil na mohutný odpor feministických skupin. Ve Velké Británii směl být uvedený pouze v distribučním okruhu, který byl určený pornografii. A ve Španělsku ho úřady frankistického režimu zakázaly úplně, takže měl premiéru teprve dva roky po smrti generála Franka.

Rafael Maluenda, LFŠ 2014