Přítelkyně pana ministra

Jeden z najlepších českých   filmov. Vynikajúce výkony   predviedli Oldřich Nový a   Adina Mandlová. Každý má   právo na svoj názor a ja si   myslím, že práve táto rola   nádherne sadla Adine   Mandlovej. Nikto iný by sa   tam lepšie nehodil.   Fantastická zápletka, od   ktorej sa rozvíjal celý dej   filmu nemohla byť lepšie   vymyslená. Tentokrát   pomluva-ohováranie   neuškodilo, naopak pomohlo   dvom ľuďom k šťastiu. Bola   to výnimka, ktorá potvrdzuje   pravidlo. V skutočnom živote   sa to stáva ojedinele. Tu   však išlo o komédiu s   cieľom zabaviť ľudí. A   mňa zabavil dokonale. Preto   nemám čo tomuto filmu   vytknúť. Typicky krásny   oddychový film, plný   romantiky, navyše s krásnou   ľudovou hudbou. Určite si ho   ešte viac krát pozriem.

"Když u některé z žen zřím oči tmavohnědé..."
Jeden z nejlepších   černobílých filmů s   báječným Oldřichem Novým   a skvělou Adinou Mandlovou.   Film o pomluvě, která   neuškodí, ale pomůže ke   štěstí. Ve filmu si dále   zahráli František Paul,   Zdeňka Baldová, František   Kreuzmann, František Černý   a další.

Přítelkyně pana ministra
Staré filmy "z první   republiky" byly dost   poplatné vkusu tehdejšího   diváka, tak mi naprosto   nevadí, pokud byly   "poněkud" naivní a   někdy i hloupoučké. Každý   film měl ale svým způsobem   vliv na pozdější   vylepšování naší   kinematografie.Přítelkyně   pana ministra nepatří mezi   ty nejhorší, a navíc mě s   dějem smiřují roztomilé   "Oči tmavohnědé"   - zpívané Adinou Mandlovou a   Oldřichem Novým..

Nevím, ale mně se tyto   protektorátní komedie   líbí. Mají vtip a   označení společenská   komedie je výstižné. Tato   komedie je přesně pro lidi   té doby, prostředí   barů,honosných vil,   perfektní účesy a   oblečení. Příběh je   jednoduchý, ale herci si   opravdu hrají. Chce se mi   říci, že i Mandlová je   výborná, protože takové   postavy jí vyhovovaly.Je to   příjemná zábava, takový   návrat do starých časů.

Klasika českého zlatého   fondu. Roztomilé, co všechno   může způsobit jedna   pomluva, pokud nesrazí, ale   naopak člověku pomůže.   Všichni herci se skvěle   doplňují a vzniká tak   příjemná komedie pro oddych   od všedních starostí.

Jak chudá dívka ke štěstí   přišla aneb je třeba mít   známosti, to platilo, platí   a platit bude, jinak ničeho   nedosáhneš. Lobbisté by o   tom mohli vyprávět. O.Nový   a hlavně A.Mandlová jsou   toho případem. Klasická   společenská komedie, jedna z   nejčastěji dávaná v   českých televizích - nevím   proč, ale docela se mi   líbí.

Film není z První republiky,   ale z Protektorátu, kdy   vznikaly výborné České   filmy, ale také průměrné.   Tento patří mezi ty druhé.   I tak se ale na něj rád   podívám.

Zápletka, sama o sobě   skutečně naivní a   hloupoučká, se nese bez   výraznějších změn v ději   ve znamení nudného   žvatlání a šarmu Oldřicha   Nového, který mi nikdy   vůbec nic neříkal. Celou   dobu se zároveň čeká pouze   na to, až se tedy konečně   vezmou, na nic víc.   Přesládlou nudu však   vytrhuje pestré folklorní   okénko – nejzajímavější   část filmu.

Nemám rád filmy, kde se   dospělí chovají jako   náctiletí a ještě k tomu   jako bezmozci. Tohle je   přesně tento případ.   Jenže to bych musel hodnotit   spoustu filmů jako mizerné.   Budiž, tedy, dávám   čtyřicet s přimhouřeným   okem.

"...duchaplný a   elegantní Oldřich   Nový" - no, elegantní   (podle tehdejších   měřítek) možná, ale   duchaplný??? Já vím - byla   válka a český film si moc   vyskakovat nemohl. A lidi byli   vděční za cokoliv, co je   dokázalo na chvíli vytrhnout   z tíživé protektorátní   atmosféry... Jenže dneska   už takovýhle snímek   dokáže svojí stupiditou   leda tak vzbudit útrpný   úsměv. Pochválen budiž   televizní ovladač!!! :-)

Mám ráda staré české   filmy z 30. a 40. let a jsem   ochotná jim ledacos odpustit.   Ale sem tam se mezi nimi   objeví nějaký, na který se   nedá koukat ani při   nejlepší vůli. S filmem   Přítelkyně pana ministra   mám odjakživa problém.   Zápletka vycházející z   pomluvy, která nikomu   neublížila (kterak mladé   děvče chodí s ministrem) je   sama o sobě natolik naivní,   že z ní vycházejí naprosto   přesládlé dialogy plné   neupřímné veleuctivosti.   Adina Mandlová se do role   naivní Julinky vůbec   nehodila, Oldřich Nový je   sice ve filmech kouzelný svou   častou roztržitostí, ale   zde jí je až příliš   mnoho. A písnička o očích   tmavohnědých rve vysloveně   uši...

Málokdy se natočil během   první republiky a   válečného období kvalitní   snímek. Tento k nim   nepatří. Obsahuje dosti   hloupé a naivní dialogy, ale   těch bylo ve filmech tehdy   plno.

Nekonečně protahovaná muka,   aby se dosáhlo požadované   délky na míru   celovečerního filmu; hlavně   scéna v Moravské bůdě je   pro svou délku a   bezobsažnost utrpením pro   diváka (nebo alespoň pro   mne); strašné   cikánsko-moravské   břinkačky, z nichž brní   uši, navíc okrojovaná   tanečnice (ta vlevo v   záběru) se při svém   čísle zapotácela, ztratila   rovnováhu a málem upadla -   správný režisér by si   této chyby všiml a takto   nepodařenou sekvenci by   nechal opakovat. Hnusný je   už celkový námět   "veselohry": práce   a páření a   "vňoučata" -   odporné, místy až   trapné... Na svou roli si   později Adina Mandlová   vzpomněla, když i ona se   stala v civilním životě   obětí stejné pomluvy: že   prý totiž randí s jakýmsi   nacistickým pohlavárem   (tuším, že šlo snad o   samotného K. H. Franka). No a   ministr obchodu, který   zastává názor, že   poctivost má být   odměňována - to je možné   snad jen ve filmu nebo v   televizním jazykovém kursu,   ale nikoli ve skutečném   životě...