Raketa na Měsíc

Padesátá léta a další sci-fi etuda o cestě   na Měsíc v ultralevném filmovém počinu. a   překvapení se nekoná. Stále stejná   cestovatelská šablona s dějovým vývojem o   přítomnosti nějaké civilizace na daném   místě a je jedno kam se cestuje. Do středu   Země, na Měsíc, na Mars či někam jinam. Tento   snímek je navíc na drobounké úpravy ve své   podstatě naprosto totožný se snímkem   „Cat-Women of the Moon“ (1953). Někdo   hovoří o vykrádačce, někdo o přirozeném   předělávce. Každopádně s odstupem pouhých   pěti let se jedná o zcela zbytečný film.   jediné, co lze udělat, je snímky porovnat. Je   však co, když je to vyrobeno za stejných   finančních a technických možností? Jediná   zábava během sledování je si všímat   dějových odchylek od staršího počinu a to je   na celém tomto filmovém pokolení asi tak   všechno. Obzvlášť dnes snímek vypadá jako   prostinký televizní film, který se dá   shlédnout okem shovívavým ohledně doby vzniku   a dobového přesvědčení.

Tak tenhle film jak tak roztomile blbý, naivní a   hloupý, až je svým způsobem krásný. Patří   k velice pradávné historii filmové sci-fi.   Diváky si spíše najde mezi milovníky filmu.   Tvůrci filmu pravděpodobně vůbec neměli páru   o tom, že existuje nějaký "stav   beztíže". On se vlastně první člověk do   vesmíru dostal nějaké tři roky po natočení   tohoto snímku. A na Měsíc? Na to se muselo   počkat poněkud déle.
Film samotný je takové   klasické béčko padesátých let. To už se do   módy dostávaly různé horory a sci-fi snímky   trochu jiného pojetí, než byly natáčeny   dříve. I zde logika dostává na zadek. I   výprava se moc nevyznamenala. Divákovi to však   pravděpodobně moc nevadilo. Např. raketa,   hlavní to dopravní prostředek příběhu, je   umístěna na rampě u nějaké budovy. Startuje   však na volném prostranství. Jak už bylo   psáno - stav beztíže se v této cestě na   Měsíc nevyskytuje. Další vesmírná tělesa -   hvězdy - se okolo letu rakety kmitají, jak   pouliční lampy okolo jedoucího auta.
Hrdiny   na Měsíci čeká opět stav tíže, skalníci a   krásný baby. Jsou to padesátá léta, tak jsou   všechny oblečené. A přitom to jsou prý i   účastnice soutěží miss. Jo, a taky tam je   nějaký velký hadrový pavouk. Počítačová   grafika zdaleka neexistovala, a tak skalníci jsou   prezentovány lidmi oblečených do kostýmů.   Prostě, Musí se to vidět. Je to krásné,   naivní, blboučké. Stejnou charakteristiku   můžete použít na příběh samotný.