Řecké pašije

- KDE JE JIM KONEC...?
Nejsem vášnivý divák a FDb   nesleduji často. Ale jiní   ano. Proto nechápu, že se   zde toto dech beroucí   provedení   Martinů-Kazantzakisových   Řeckých pašijí (Christ   Recrucified) nedočkalo (za   víc jak dvě desetiletí od   svého vzniku!) žádného   ohlasu.
- Je snad až   tak krásné, že bere nejen   dech, ale i slova?   Nejspíš... Nebo je to   nedostatečnou propagací?
ČT, pravda, před lety   toto filmové zpracování,   natočené rež. Šimerdou v   přesvědčivých kulisách   ostrova Brać s dojemnou   symbiózou perfektních   hereckých a pěveckých   výkonů (povětšině   sólisté Welsh National Opera   a se Sirem McKerrasem za   dirigentským pultem) uvedla.   Ale naléhavost poselství   (nejen) solidarity s   trpícími, které díky   Kazantzakisovu příběhu   (znovu)ukřižování a   zásluhou kongeniálně   procítěné hudby Bohuslava   Martinů je pastvou pro zrak i   sluch a oslovením srdce,   vybízí vzít tuto nahrávku   opětovně na milost.   Zvláště v čas   (před)velikonoční a   zvláště v roce 2022.   (Uvidíme, jestli tak ČT   učiní, ale mně se podařilo   získat přes Bonton   distribuuje skrze Supraphon...   Vyplatí se.).
Pozn.   Toto internacionální   provedení je pochopitelně   nazpíváno v originální   anglické verzi, ale   anglicko-německo-francouzsko-   český booklet i samotný   Martinů srozumitelný text ve   spolupráci s obrazem činí   podtitulkování téměř   zbytečným. I když by   potěšilo...)