Římský kolos

To že s žánrem „meč a sandále“ v roce   1964 není něco v pořádku, jasně dokazuje   tento film, protože i jedna z největších   hvězd tohoto žánru, se musí spokojit s   značně omezeným rozpočtem, navíc režisér   Giorgio Ferroni, jenž byl skoro dvorním   spolupracovníkem hlavní hvězdy, je bohužel   přinucen vykrádat i jiné filmy, což je opravdu   škoda, protože Ferroni byl velmi dobrý   režisér a specialista na akční sekvence, tady   však nemohl jako o tři roky dříve, kdy točil   La guerra di Troia, řídit stovky statistů do   velkých bitev, ale jen pár desítek a to ještě   až na konci. Naštěstí se režisér rozhodl,   že nebude točit film, kdy pár herců ve studiu   moudře hovoří o velkých říších, bitvách,   citech a podobně, ale že natočí aspoň akční   film s těmi málo prostředky co dostal, takže   Scott nevynechá jedinou příležitost, aby se   zapojil do nějaké bitky, které jsou na velmi   dobré úrovni. Pokud bych tento film viděl   někdy v deseti letech, kdy k nám firma JAKS na   video dodávala podobné sandálové filmy, byl   bych asi dost spokojen, bohužel mi již není   deset a už sem přece pár italských   sandálových filmů viděl, což se při   sledování ukázalo jako škodlivé, protože   všechny velké davové scény jsou vystříhány   z jiných filmů, konkrétně třeba záběr, kdy   vojáci postupují ve čtverci a jsou z   přilehlých pahorků napadeni jinou armádou, to   je závěrečná bitva z Hanibala s Victorem   Maturem, o ostatních scénách si nejsem až tak   jist. Co mne ale velmi zklamalo, bylo zjištění,   že ta fantastická úvodní hudba od Angela   Francesca Lavagnina, jinak to velmi plodného   autora tohoto žánru a mého oblíbence, byla   složena již před šesti lety pro Nel segno di   Roma, no a ostatní hudba, všechny ty skvělé   famfáry jsou zas z Gli ultimo giorni di Pomlek z   roku 1959, takže asi jediné co Lavagnino   složil, byla ta „hororová“ dramatická   hudba, kterou asi nahrál doma v garáži,   naštěstí je použita pouze párkrát. Il   colosso di Roma je velmi průměrný zástupce   daného žánru, přesto je slušně koukatelný,   za což vděčí pouze režiséru Ferronimu, jenž   se snažil z minima udělat maximum a mužnému   Gordonu Scottovi v hlavní roli.