Romy [TV film]

Z deníku Romy
Ač jsem nikdy mnoho filmů s touto mezinárodně   uznávanou herečkou moc neviděla, přesto mě   velmi zaujala, byla velmi výrazná osobnost, na   kterou se jen tak nezapomíná. Když mi bylo asi   12 let, dostala jsem se k jejímu deníku, tedy ke   knize "Já, Romy: deník mého života"   (1996), její život byl velmi pestrý a bohužel   i tragický. Romy byla sice uznávanou hereckou   divou, ale začátky neměla vůbec lehké, musela   nejprve dokázat, že není pouhopouhé   protekční dítě. Dětství trávila u   prarodičů nebo na školním internátu, který   "přežila" jen díky své přátelské,   společenské povaze, i tak se závisti ze strany   svých "kamarádek" neubránila. Otec   byl velká hvězda, navíc sukničkář, který na   ní neměl čas, matka žila taktéž svou   kariérou a tak Romy a jejího mladšího bratra   vychovávaly chůvy. S bratrem se nikdy nesžila,   s matkou se neustále hádala a otec byl pro ní   zcela nedosažitelná osoba, snad proto byla   přitahována k mužům, kteří jí velmi   komplikovali život. Není divu, že manželství   jejích rodičů nevydrželo, ani ta Romyina v   pozdější době nebyla žádná sláva. Romy   pracovala často s režiséry, kteří byli v   hereckých kruzích známí jako velcí pedanti a   tyrani, přesto je Romy dokázala vždy   přesvědčit o svém nepochybném talentu. Měla   mnoho obdivovatelů nejen mezi muži, Romy byla v   70. letech známá i svou občasnou bisexualitou.   Byla obdivovaná, navenek veselá, ale uvnitř   byla skoro celý život sevřená úzkostí a   strachem, který "léčila" velkou   dávkou alkoholu, utišujících léků a cigaret.   K tomuto psychickému stavu jí samozřejmě   neprospívaly její partnerské vztahy,   manželství, vztahy s blízkými obecně, úmrtí   milovaného syna, sebevražda bývalého manžela   /synova otce/ či její vážná fyz.   onemocnění, skandály a dluhy. Taktéž   novináři se k ní chovali stejným způsobem,   jako kdysi k princezně Dianě. Co se týče   filmu, byl to celkem věrný opis knihy o Romy,   kterou zmiňuji v úvodu. Škoda jen, že to pan   režisér pojal stylem bulvárního plátku.   Hlavní představitelka Romy, Jessica Schwarz -   někdy mi Romy vskutku připomínala, ale co   naplat, originál je originál. Postrádala to   cosi, co dělalo Romy právě tou velkou evropskou   herečkou a osobností. Maresa Horbiger alias   matka Romy - ta do role nepasovala vůbec, ani   vzhledem, ani projevem, velmi přehrávala, byla   mdlá, unylá, nevýrazná. Guillaume Delorme   alias Alain Delon - tak to byl opravdu hotový   herecký /i vzhledový/ propadák,
skutečný   pan Delon by asi zaplakal. Ten herec se vzmohl jen   na arogantní grimasy, navíc postrádal veškerý   sexappeal evropského hereckého sexsymbolu.   Obludný výkon, obludný herec. Byla jsem však   velmi spokojena s hereckým výkonem Thomase   Kretchmanna, ve filmu Harry Meyen, ten chlápek   jako by byl takřka věrohodnou kopií originálu,   včetně toho sucharského, nadřazeného a   intelektuálského projevu. Dál nebudu   pokračovat, napsala jsem dost. Romy, doufám, že   tam kde jsi tedˇ, máš už konečně klid.   Kvůli poněkud bulvární formě filmu hodnotím   7/10.