Roucho

V době provincie Judea dal   římský tribun Marcellus   Gallio rozkaz k ukřižování   Ježíše z Nazaretu, ale   později ho za tento čin   začne provinile   pronásledovat svědomí.   Další velkolepý epos v   řadě na motivy biblických   příběhů stále   nepostrádající na své   impozantnosti a uměleckém   dojmu. Má ve vínku i   prvenství co se týče   uvedení v širokoúhlém   formátu technologie   CinemaScope, což přineslo   úchvatný zážitek hlavně v   masových scénách. Centrem   dění je, samozřejmě   fiktivní postava, Marcellus   Gallio, coby velitel   vojenského tribunálu, který   v roce 33 n. L. ukřižoval   Ježíše v Jeruzalémě.   Následně si s ním osud tak   pohrál, že se k němu   dostalo Ježíšovo roucho z   ukřižování, které mělo   takovou moc, že se z Gallia   stal křesťan. Jenže zrovna   vládl císař Caligula,   známý nejen svou přísnou   vládou, ale především   přílišnou brutalitou,   který ho kvůli obrácení   víry nechal umučit.   Marselluse Gallia si   impozantně zahrál Richard   Burton, což už je znak   kvality. Ovšem jen z   dnešního pohledu. Sice byl   za tuto roli nominován na   Oscara, ale kritici na něm,   pro svou topornost, nenechali   nit suchou. A Burton sám se   později nechal slyšet, že   se jedná o jeden z jeho   nejméně oblíbených filmů.   Ten je atmosféricky a po   technické stránce vyroben na   základě tvůrčího stylu a   možností své doby, což   znamená, že se na padesátá   léta od tématicky ostatních   ničím nevymaňuje. A tak se   určitě jedná o klasicky   stylovou podívanou. Obsaženo   je větší množství scén v   jednom záběru, ve kterých   je nádherně využit   veškerý potenciál   širokoúhlého záběru, což   v mnoha případech zvyšuje   obsáhlou dramatičnost a to i   vlivem soundtracku, který   trefně zdůrazňuje určité   momenty. Všimnout si také   lze, že je utajena   Ježíšova tvář. V   padesátých letech to v   takovýchto filmech bylo   pravidlem, takže ani tady to   nezůstalo bez výjimky.   Protože se jedná o dějství   na základě biblických   příběhů, tempo je   pomalejší a dosti   nerovnoměrné. Mladý divák   dnešní rychlé doby se nudit   bude, ale kdo má rád   filmové umění a dokáže se   do všeho patřičně   ponořit, filmový zážitek   ho jistojistě nemine.

Jeden z prvých významných   titulov s biblickou   tématikou. Film má veľmi   zaujímavý námet, slušný   scénar, vyvážený   dej(nemyslím si, žeby tu   bolo nejako priveľa akčných   scén s dôrazom na efekt).   Trocha zaostáva kvalita   prevedenia jednotlivých   kulís, napr. zobrazenie   vládneho paláca a   príbytkov. Naproti tomu tu   môžeme vidieť viacero   výborných hereckých   výkonov ( najmä R. Burton,   J.Robinson a V.Mature).   Napriek uvedeným nedostatkom   hodnotím 9 b. film najmä pre   jeho výborný a zmysluplný   obsah, resp. dej.

Jedno z přelomových děl v   dějinách kinematografie,   byť nikoliv svými kvalitami,   ale spíše jenom díky   "nové"   širokoúhlé kameře. Roucho   je natočeno podle knižního   bestselleru luteránského   pastora Lloyda C. Douglasa.   Osobně jsem knihu nečetl,   ale narazil jsem na pár   nepěkných poznámek na   scenáristy, kteří příběh   dost upravili. Člověk je   nevděčný tvor, hledající   na všem mouchy a já jich   taky pár našel, bohužel.   Když už jsme začali   scénářem, je smutnou   pravdou, že některé postavy   se chovají velmi podivně a   hlavně Demetriuv přerod v   následovníka Ježíše   Krista je dosti   nepřesvědčivý.   Nepochybuji, že měl Kristus   neobyčejné charizma, přesto   se zdráhám uvěřit, že   dokázal proměnit bezvěrce   na zaníceného, skoro až   fanatického, křesťana   pouhým letmým,   několikavteřinovým   pohledem. Co se týče   hereckého obsazení, je   takřka dokonalé, Richard   Burton byl skvělý herec a   tady to jen dokazuje. Jediný,   kdo mi moc neseděl, byl Jeff   Morrow coby centurion Paulus,   který dle mého názoru,   tlačil příliš na pilu, aby   dokázal, jaký je to bídák   (i když měl v mnoha věcech   pravdu). Avšak musím   pochválit nádhernou   výpravu, Řím je skutečně   majestátní (za vydatné   pomoci zadních   dokreslovaček), přesto jsem   po celou dobu očekával   více. Např. Jeruzalém   pořádně neuvidíme, pokud   pomineme polorozpadlé hradby   a několik ošuntělých   uliček. Dalším problémem,   hlavně v dnešní době, bude   skoro totální absence   akčních scén, takže pokud   někdo touží po římských   legiích, drtících svými   okovanými sandály ostatní   národy, musí se obrátit k   italské produkci. Násilí,   krev a jiné   "perverznosti"   neměli být tahákem, nýbrž   monumentální výprava,   davové scény a hlavně nová   technologie cinemascopu.   Diváci měli odcházet z   biografu ohromeni novými   možnostmi techniky a taky   občerstveni na duchu. Roucho   je prostě standardní   mravokárný velkofilm, který   dokonale ilustruje americkou   touhu po obnovení morálních   hodnot, tj. zaručený   kasovní trhák. Na závěr se   musím přiznat k jedné   věci, nikdy jsem neměl rád   skladatele Newmana a je jedno,   jaké má křestní jméno.   Rád není to přesné slovo,   prostě mi jejich hudba   nesedí. Alfred,   nejznámější z klanu   Newmanů, složil solidní,   přesto ne mému uchu vždy   lahodící hudbu, ale   milostný motiv je opravdu   nádherný.Shrnuto a   podtrženo, Roucho je   klasickou ukázkou amerického   biblického velkofilmu z 50.   let, málo akce, spousta   vznešených slov a velkých   gest. Film se mi hodně   líbil, ale nějak jsem čekal   více. Kdysi odvysíláno na   Nově se Zlínským dabingem   (malé, nepatrné plus), ke   kterému bych taky nějakou   malou poznámku měl. P.S.   Knihu si zakoupím, až   Karmelitánské   nakladatelství udělá dotisk   (prezenčně to číst v mzk   nebudu), zatím musím vzít   zavděk Velkým rybářem od   stejného autora.

Podle mého názoru jsou   časté a efektní scény   zjevně vypočítány na   neobyčejný vizuální   zážitek. Je to příliš   vyumělkované. Záměru   vyrovnat se s vnitřními   konflikty jedinců v boji mezi   vírou a státní mocí se   tvůrci filmu v podstatě ani   nedotkli. Přesto se film   Henry Kostera setkal s velkým   ohlasem a stal se kasovním   trhákem. Diváci jsou   ohromeni do té doby   nevídaným formátem projekce   CINEMASCOPE. Nadšené   přijetí filmu odstartuje   vlnu filmů s biblickými   náměty, z nichž nejvíce   zaujal Ben Hur režírovaný   Williamem Wylerem - 1959.

Výpravný velkofilm často   zmiňovaný v knihách, které   se zabývají historií   kinematografie vzhledem ke   svému přizpůsobení pro   Cinemascope.
Krásná a   oddaná Jean Simmons, Richard   Burton vojensky úsečný,   poslouchat jeho dialogy v   originále bylo jak poslouchat   vojenské povely. Překvapilo   mne, že mu v době   natáčení bylo pouhých 27   let.
Příběh se v   podstatě vůbec nezabývá   postavou Ježíše, pouze   okolnostmi jeho skonu a vlivu   na lidi. Hezky se to   poslouchá, původní záměr   učení - Miluj bližního   svého, jak historicky víme,   byl často zneužit, ale lidé   museli po stoletích otroctví   v něco věřit. Což dokážu   pochopit u řeckého otroka,   ale u bohatého tribuna mi to   moc nesedělo. Hlavně, když   byl vykreslen jako velký   hýřil. Velmi dobře   ztvárněná byla postava   Caliguly a uchvátil mne svým   charismatem Michael Rennie v   roli Petra.
Děj byl   však moc tažen na co   největší efekt než na   vykreslení postav jako   takových a tak mi příběh   trochu drhl a nebyl tak   úchvatným zážitkem jaký   asi měli diváci při   zhlédnutí v Cinemascope.