Sardinky, aneb život jedné rodinky [TV film]

Ivo Paukert byl spíš specialista na zábavné   pořady ale tahle lehce satirická komedie z pera   Haliny Pawlowské se mu povedla. Pro tehdy dost   ožehavé téma krkolomných řešení otázky   bydlení (starší ročníky si jistě vzpomenou   na družstevní svépomocnou výstavbu, bytové   pořadníky závislé na bodování a beznadějné   docházení na bytový odbor NV) si vybral velmi   reprezentativní hereckou sestavu a odměnou mu   byl hotový gejzír vynikajících výkonů,   kterému vévodili Jan Kanyza a Pavel Trávníček   v rolích párku gayů. I když tohle dílko už   ztratilo svůj satirický osten jako dobrá   oddechovka funguje pořád.

No potěš.
Sociální parodie? Těžko. Komedie? Ještě   méně. Nemohu si pomoci, tenhle druh   "humoru" mi absolutně nesedí. Znovu a   znovu žasnu nad jakousi zvrácenou   sebemrskačskou touhou různých autorů, cíleně   generovat bahno společensky zasmrádlých klišé   a pak se v nich s gustem rochnit. Čemu se má   jako divák smát? Tomu, že mu chování postav   připadá střelenější a trapnější než jeho   všední život? Tomu říkám výhra. Ale hlavně   že se (slovy hrdinky) máme všichni rádi.   Kyselejší hlášku už snad na závěr zvolit   nešlo...

Komediální příběh o soužití dvou rodinných   generací v jednom malém bytě. Scénář napsala   Halina Pawlowská a je to poznat, její humor mě   moc blízký není. Ale film je vtipný hlavně   díky "tatíčkovi" Rudlovi   Hrušínskému a zaboduje i dvojice   "teplých" hochů Jan Kanyza a Petr   Trávníček.

Vzkvétající normalizace a vehementní   shánění potřebného bytu. Kdo si to dnes v   době honosných hypoték umí představit.   Příběh je odvyprávěn s určitou nadsázkou,   kritikou doby a lehkým humorem. Na tomto   televizním snímku je příznačný hlavně fakt,   že to nesklouzává do divokého komediálního   žánru, ale zhola cíleně poukazuje na problém   mnohých mladých lidí a rodin své doby.   Charaktery všech postav jsou příznačné, což   budí nemalí respekt k předloze. Halina   Pawlowská to popsala opravdu velmi dobře. Z   hereckých představitelů tu nádherně   vyčnívá úžasný Rudolf Hrušínský. Kudy   chodí, tudy hláškuje a tak vážný problém   celého děje značně odlehčuje humorem a   herectvím sobě vlastním. Tento člověk je po   herecké stránce skutečně nenahraditelný. Na   televizních obrazovkách je tento snímek vidět   velice zřídka a je to škoda.

Překvapivě výživná legrace z doby neveselého   shánění bytu mladou dvojicí během socialismu.   Ani si nevzpomínám, že bych tenkrát v 80.   letech tento film viděl, zřejmě jej soudruzi   moc nevysílali, protože ta absurdita byla až   moc skutečná. Ke konci komedii trochu dochází   dech, ale i tak stojí za to.

Myslela jsem si, že napíšu komentář, ale   Angelika 1964, ho napsala za mě, mohla bych do   písmene podepsat.
Navíc mě bavilo sledovat   unifikované vybavení bytů - umakartové jádro,   linoleum, umělohmotná kuchyňská linka:-) Z   dnešního pohledu komedie sama o sobě.
Dneska   by si pořídili barák na hypotéku, spláceli ho   20 let a nemuseli by běhat po bytových odborech.

Já svůj standart snižovat nebudu a ty zpívej,Bobku
I po tolika letech velmi vtipná komedie s   excelujícím básníkem Rudolfem Hrušínským-   povzneseným bohémem, krásně praštěnou první   dámou Dášou a tak trochu ztrnulou ústřední   dvojicí I. Andrlovou s V. Dlouhým. Také   kratičká replika Marie Rosůlkové byla   skvostná, ovšem nejvíc mě bezkonkurenčně   dostali dva fešáci českého filmu- mužný   Kanyza (v úžasném županu) a princ Trávníček   v rolích okouzlujících gayů. Škoda, že tuto   opravdu nestárnoucí a inteligentními hláškami   prošpikovanou legraci nedávají ob dva roky   třeba místo Kameňáků (nic proti Z.   Troškovi).

Nenáročná televizní komedie...
...u níž je docela milé si ji jednou za čas   připomenout. Hlavní zápletka natísněných   generací v jednom bytečku snad ani není tolik   zajímavá, ovšem dialogy a vtip dělají toto   televizní dílko dobře koukatelné. Za   nejúsměvnější postavu považuji   "tatíčka" rodiny ztvárněného velmi   sympaticky panem Hrušínským nejstarším.   Nádherná figurka mající svůj vlastní svět,   své básničky, vymýšlení veršů, zcela   oproštěná od "zanedbatelných"   starostí, jako je např. shánění většího   bytu:-)Říkám si, že někdy umět se ponořit   do vlastního světa by možná prospělo   každému z nás:-)