Sedím na konári a je mi dobre

I když ani Bolka Polívku ani Ondřeje Pavelku   nijak zvlášť nemusím, tady zahráli oba fakt   perfektně, stejně jako třeba Štefan Kvietik   nebo Miroslav Macháček v roli Krištofíka. Film   má navíc úžasnou, řekl bych typickou a   nezaměnitelnou "Jabiskovskou"   atmosféru jisté poetické dramatičnosti. Na mě   to působí tak, že všemu na co se dívám,   věřím (stejně jako u Tisícročné včely).

Môžem potvrdiť, že to je asi najlepší   Jakubiskov film. Atmosféra filmu je zo začiatku,   čudná až rušivá, ale postupom sa akoby   všetko začalo zlepšovať. Až na ten záver,   ktorý trochu pokazil celkový dojem z filmu. Tí   dvaja priatelia Polívka a Pavelka, si zaslúžili   lepší koniec. Ale vieme, aké ťažké obdobie   bolo obdobie povojnové. Tak asi to tak muselo   byť. Myslím si, že najmä Polívka a Pavelka   odviedli nadpriemerný výkon a ďalší sa k nim   priblížili.

Náhled do historie
Film který působí tak reálně, že člověk   při jeho sledování zapomene, že je to hraný   film - tenhle příběh vás vtáhne do děje a   vy jakoby jste se vrátili v ´čase do těch   nelehkých dob. Vřele doporučuji ke shlédnutí.  

Film je jedním z nejlepších od mistra   Jakubiska. Filmu si vážím daleko více nežli   slátaniny Habermannova mlýna od Herze. Film   Sedím na konáry a je nám dobre ukazuje naši   historii výstižněji, nežli fantazijní výtvor   Herzův.

Poválečné dění a život v podání Polívka   Pavelka - situace od humoru až pláči. Dnes už   klasika - na kterou se rád kouknu znova.

Dost hekticky vyprávěné, leč v mnoha detailech   krásné dílo. Herecké výkony trochu jak z   cirkusu, ale po chvíli se na to dá zvyknout. A   asi nejlepší jakubiskův film.

Maso špunt
Polívku já osobně teda moc nemusim. Na druhou   stranu ale po držkové nebo třeba bramboračce   se jen oblíznu a dám si nášup. Polévka je   grunt a maso špunt, však to znáte...
Taky mi   ze začátku ty Bolkovy křupanské vtípky   pěkně lezly na nervy. Ještě že jsem si   nevšiml údaje o délce filmu, jinak bych   přehrávač možná stopnul. A to by byla přece   jen chyba. Když totiž příběh začíná   odsejpat, je na co koukat. A tím nemyslím jen   kozičky slečny Ester.
Samosebou by se toho dalo   dost vytknout - namátkou třeba poněkud   nadpočetné množství záběrů na louku s   Němci sice už dávno zapomenutou, ale stále   trpělivě čekající nástražnou minou. Nevím,   jestli tehdy v době prvního promítání čekalo   obecenstvo v kinosále s nervama nadranc zda   Jakubisko nechá rozmetat na krvavé cucky to   roztomilé děvčátko, nebo jen pana Pavelku (já   bych přece jen upřednostnil Bolka), ale bylo   víceméně nasnadě, že hlavními adepty na   setkání s minou jsou ty nesympatické   charaktery, co jich i dneska můžete najít kolem   sebe dostatek.
Nic teda proti obrázkům drátků   v trávě, ale tak polovinu bych jich klidně   vystříhal. No a aby film nebyl o nic zkrácen,   dal bych na ona prázdná místa třeba ty   kozičky...

Mam rada filmy od Juraje Jakubiska a tento spolu s   Nejasnou zprávou o konci světa považuju za jeho   nejlepší Mam rada filmy které mapují   poválečná léta velice dobré herecké výkony.   Film na mě pusobil velice kladně

Bez debaty najlepší film od Juraja   Jakubiska...do detailov prepracovaný. Herecké   výkony Bolka Polívku, Ondřeja Pavelku i   Markéty Hrubešovej boli takisto viac ako   presvedčivé. Viac k tomuto výbornému snímku   nemam čo dodať.

Skvelý film z dielne Juraja Jakubiska. Podľa   môjho názoru je to asi najlepší film, kde   účinkoval Bolek Polívka, ktorý tu na podal   presvedčivý herecký výkon. Dej je pomerné   dosť dramatický a napínavý. Do najmenších   detailov sa tu opisuje život dvoch nerozlučných   kamarátov, ktorý zvládajú všetke situácie,   čo ich len stretnú.

Tento film z poválečného období mám velice   rád.
Je to dost dobře natočené, Juraj   Jakubisko opět ukázal svůj talent - jak   nečekané :-).
Herecké obsazení nemohlo být   lepší. Pavelka s Polívkou zahráli své role na   jedničku a nejen oni.
Jen ten konec je takový   smutný.

Mimochodem ještě jedna věc. Na   začátku filmu - scéna, kdy Hitler prchá na tom   kole - to byl tak výborný nápad, že jej   nemůžu nepochválit. Kdykoliv si na to vzpomenu,   musím se smát :-).