Silent House

Blbka se nekoná:)
Ani nevím proč, nechal jsem   se zlákat americkým remakem,   a dobře jsem udělal. Ač   mě original La casa muda moc   nenadchnul, předělávka se   mi líbila mnohem víc. Není   tu tolik tmy, trošku víc se   mluví, hlavní hrdinka se   nechová tolik nelogicky jako   hrdinka v originále. A   hlavně je tu mnohem líp   vysvětlena poenta filmu, a   určitě stojí za zmínku   Elizabeth Olsen, velmi   sympatická mladá dívka (asi   jediná ze sester Olsenových   která umí hrát). Jediným   mínusem je, že to nemá   takovou atmosféru jako   origoš, ale mě to vůbec   nevadilo. Dávám 7*:)

Originální verzi jsem   neviděla a nyní už vím,   že ani neuvidím. Celý film,   odehrávající se v šeru, si   prohlížíme spolu s hlavní   hrdinkou a její svítilnou   temná zákoutí velkého   starého domu, kde (pozor   překvapení) ještě něco   nebo někdo je. Pokud někomu   stačí, že se u filmu bude   pouze bát, tak je pro něj   Silent House jako stvořený,   o ničem jiném to totiž   není. Pointa se nabízí jako   jedna ze dvou hlavních   možností a veškerý pocit   strachu ubije. Příliš   přímočaré nic o ničem.

Tichý dům
Zcela prázdná   "duchařina" z   temného domu. A kde se   nedostává obsahu, měla by   jej nahradit forma: celý film   tedy vypadá jako točený v   jediném záběru bez   viditelných střihů (což   občas připomene až   "found-footage").   Tudíž dlouhé desítky   vteřin sledujeme vyděšenou   tvářičku Elisabeth Olsen,   jak se schovává nebo někam   utíká. A strašidelné to   chvilkami určitě je, ke   konci i slušně psycho, jen   se mnohokrát dostaví i pocit   bezobsažné nudy.

Horor na jeden záběr
Já nevím, jak vy, ale já se   teda bál skoro celou dobu. A   to jsem už viděl spousty   hororů. Nevím, jestli za to   mohla atmosféra nebo to, že   je to real-time horor   natočený "na jeden   záběr", nebo obojí   dohromady? :)