Obsah filmu Slavík
Strhuje-li nás Lorcova hra svou plnokrevností, dramatická pohádka
Františka Pavlíčka SLAVÍK, napsaná na motivy
Hanse Christiana Andersena, je zase z jiného rodu. Její autor hned v úvodu říká o dějišti hry, že „zámek čínského císaře je nejnádhernější na světě, celičký z jemného porcelánu, nesmírně drahocenného, ale nesmírně křehkého a nesmírně choulostivého“, a to platí mutatis mutandis i o hře samé, jež je dílem opravdového básnického přístupu k pohádkové látce. Škoda jen, že nad textem této dramatické pohádky o neplodném a...
Strhuje-li nás Lorcova hra svou plnokrevností, dramatická pohádka Františka Pavlíčka SLAVÍK, napsaná na motivy Hanse Christiana Andersena, je zase z jiného rodu. Její autor hned v úvodu říká o dějišti hry, že „zámek čínského císaře je nejnádhernější na světě, celičký z jemného porcelánu, nesmírně drahocenného, ale nesmírně křehkého a nesmírně choulostivého“, a to platí mutatis mutandis i o hře samé, jež je dílem opravdového básnického přístupu k pohádkové látce. Škoda jen, že nad textem této dramatické pohádky o neplodném a velmi smutném životě čínského císaře, jemuž teprve zpěv prostého slavíka odhalí neupřímnost dvorské kamarily a ukáže pravý smysl života, nám myšlenkové vyznění hry poněkud uniká. Snad je to tím, že proti ozdravující síle slavíkova zpěvu nestojí dvořené jako výrazný dramatický protihráč. Těžiště hry nespočívá totiž v akci a už proto inscenace této poměrně náročné pohádky není věcí jen tak jednoduchou. Zejména tu jde o umocnění celého příběhu do křehkých poloh jednotné herecké stylizace, která zde však někdy ztroskotávala možná právě na sváru satirického pohledu s poetickým laděním. Snad kromě kuchtičky N. Gajerové herci nedovedli plně přesvědčit a to bohužel platí i o Jiřímu Dohnalovi v roli císaře. Zejména závěrečné scény císařova „procitnutí“ potřebovaly méně patosu. Ani režie Jana Valáška, i když jí přiznáme záběrovou objevnost a smysl pro poezii (např. ve scéně u moře), nedala hře potřebný rytmus a styl a nedovedla v zájmu větší epičnosti příběhu také překlenout některá textově statická místa větší optickou spádností. Přes tyto výhrady, určené ovšem spíše provedení, nám Pavlíčkova hra ukazuje umělecky cestu, jak a čeho použít z bohatého odkazu naší i cizí klasiky, a proto jsme televizní dramaturgii za uvedení Slavíka opravdu vděčni.
ZAJÍČEK, Karel. Tři televisní inscenace. Host do domu. 1957, roč. 4, č. ?, s. 280 – 281. [upraveno, zkráceno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.