Slepičí úlet

Tweedyho slepičí farma se na první pohled neliší od ostatních "výroben" vajec. Jenže ve zdejších kurnících za ostnatým drátem plane odbojný duch. Rocky, Ginger a jejich opeření druhové a družky prostě odmítají frustrující úděl "velkoproducentů" vajec, který jednoho dne v nejlepším případě skončí v hrnci, na pánvi či na pekáči. A tak tu čas tráví nejprve pečlicou přípravou a později vlastní realizací úniku. S každým dalším nezdařeným pokusem jejich odhodlání, ale především vynalézavost roste...

Celovečerní animovaná komedie Úlet nazapírá zdroj inspirace ve slavném velkofilmu Velký útěk (The Great Escape). Jejími hrdiny ovšem nejsou zajatí spojenečtí vojáci, ale zdánlivě prostoduché slepice a kohouti, vytvoření ve studiu Armand Animations. Ovšem odhodlání, nasazení a hlavně nekonečnou fantazii, které vkládají do každého nového projektu své cesty ke svobodě, by jim jejich armádní předchůdci mohli právem závidět. Jsou doslova schopni všeho, aby unikli a zároveň pobavili diváky,což se originálnímu snímku Nicka Parka a Petera Lorda daří měrou vrchovatou.

Příběh: První celovečerní snímek slavného Nicka Parka přináší dramatický příběh útěku vězňů z nenáviděného lágru. Všechny předchozí rozmanité pokusy ztroskotaly a vůdkyně uprchlíků Ginger přichází s poslední nadějí - vysoký plot musí všichni vězni přeletět. Cože? A tak, já to ještě neřekl. Hrdinové tohoto skvělého animovaného filmu jsou totiž obyčejné slepice.

Nick Park, polovička scenáristicko-režisérské dvojice Slepičího úletu, si na začátku 90. let získal obrovskou popularitu svými krátkými animovanými snímky se svéráznými plastelínovými postavičkami. Jednalo se o asi půlhodinové záležitosti napěchované jiskřivým a trochu černým humorem, spoustou nápadů a skoro nevyčerpatelnou hravostí, za něž jejich tvůrce získal mimojiné i tři Oscary.
Nejslavnější z Parkových hrdinů byl bezesporu potrhlý vynálezce Wallace a jeho chytrý psík Gromit. Nick Park se nicméně po roce 1996 odmlčel a se svým přítelem Peterem Lordem začali na čemsi horlivě pracovat. Občas utroušené náznaky slibovaly nadmíru lákavé překvapení, na něž se skalní příznivci dvojice WP1G těšili víc než zombie na vánoční nadílku čerstvých mozků.
A řekněme si to rovnou: Slepičí úlet je nezklamal.
Film těží ze zajímavého kontrastu mezi na pohled naprosto směšnými slípkami (s jejich dobráckým a nemotorným vystupováním) a téměř hororovým prostředím drůbeží farmy, která už od prvních záběrů připomíná spíš drůbeží ekvivalent Terezína. Stačí pár pohledů na depresivní baráky, udupaný buzerplac a sadistické bachaře Tweedyovi (majitele farmy), aby vám bylo jasné, proč se ty slepice tak berou za svou svobodu. Silná světla kolem ostnatého plotu neustále slídí po opovážlivých uprchlících a pro sichr ještě venku běhají nepříčetní hafani. A to nejhorší si zlověstná paní Tweedyová teprve pomalu sumíruje. Jejím krvavým snem je totiž přeměnit svou farmu na velkovýrobnu lahodných drůbežích koláčků. Naštěstí se tu znenadání objeví světácký mladý kohout Rocky, který se zaručí, že naučí všechny slepice létat. Následné pilování fyzičky solidně obtloustlých nosnic vás zřejmě dostane pod sedadlo, pokud si ovšem vzápětí nevzpomenete, jak vypadáte při klicích a různých protahovačkách vy. Zkrátka zábavy si užijete kopec, tvůrci přichystali ještě několik vychytaných akčních scén a těm náročnějším je pak naservírována romance mezi Rockym a svéhlavou Ginger.
Jednou z nejvíce fascinujících věcí je způsob, jak to ty slepice se svým poněkud natvrdle vyhlížejícím obličejem a plastelínovými tělíčky dokážou uhrát. Ta směšná drůbež si vás za chvíli polehoučku, ale nezvratně získá. Humor v Slepičím úletu pak představuje celkem příjemnou kombinaci dospělejších tónů s dětskou hravostí. Je možné, že v porovnání s W&G se v druhé půli tempo příběhu poněkud rozmělní, ale i tak se jedná o velmi silný nadprůměr, a to nejen v oblasti animovaných filmů.
Leoš Flodr Total Film 2000/7/84

Autor/Zdroj: Flodr Leoš/Total Film


V tomhle krutém světě už můžete jen máloco bez uzardění milovat. Jste-li režisér a chtěl byste natočit film jako je třeba Velký útěk se Stevem McQueenem, můžete to udělat jenom tak, že si z něj budete dělat srandu. Jinak se tomu krásnému patosu a velkým vášním diváci vysmějí. Jste-li ovšem animátor, máte ještě jednu šanci. Natočíte velký a hrdinský příběh, ale místo lidí do něj obsadíte plastelínové slepice. Všichni si budou myslet, že to je legrace a nevšimnou si, že váš vztah k holtywoodské klasice je vřelý a ne uštěpačný, že zápas vašich plastelínových hrdinů o život je opravdový a že ta vaše parodie je myšlena sakra vážně.
Nick Park, držitel dvou Oscarů za nejlepší krátký animovaný film, je v Česku méně oblíben, než by si zasloužil. Jeho oscaroví Wallace s Gromitem se díky Projektu 1oo dostali na velká plátna, pak na obrazovky České televize, leč bez velkého zájmu - a to přesto, že jejich popularita za hranicemi této země dosahuje rozměrů kultu. Doufejme, že jeho celovečerní debut (režírovaný společně s Peterem Lordem) zaboduje u nás stejně jako v Americe, kde si pánové z DreamWorks ted' mnou ruce nad tím, že s animačním studiem Aardman, spojeným neodmyslitelně s tvorbou Nicka Parka, podepsali smlouvu hned na čtyři celovečerní filmy. Pokud budou i ty ostatní tak dobré, máme nač se těšit.
Slepičí úlet je rozhodně mnohem víc než parodie. Bylo by nespravedlivé házet jej do jednoho pytle s Bláznivou střelou nebo humorem z Tele Tele. Základním symptomem parodie je nedostatek jakéhokoli citu - naopak, cit bývá to, co se paroduje nejvíc. Ale ten heroický boj plastelínových slepic o jejich plastelínové krky v nás někdy vyvolává úsměv, jindy rozbouří celé kino hurónským smíchem, ale nikdy jim nepřestáváme držet palce. A milostné vzplanutí kohouta Rockyho ke kurážné Ginger má tak pravdivé a dojemné momenty, že vedle nich je románek Leonarda DiCapria na potápějící se lodi vykalkulovanou limonádou. Nikdy nepřestanu tvrdit, že Slepičí úlet je ve skutečnosti remakem Velkého útěku, ne jeho parodií. A upřímně řečeno - remakem, který je lepší - než originál. Už jenom Tweedyho farma má k nacistickému koncentráku mnohem blíže než fešácké boudy, v nichž 'živořili` spojenečtí letci v čele s modrookým
'Cooler Kingem`, a démonická paní Tweedyová ve mně vyvolává mnohem víc děsu než nacistický šéf tábora Von Luger.
Stačí jenom zapomenout doma svůj cynismus a pak si v klidu užívat stovky jemných žertíků, jimiž Park s Lordem prošpikovávají svůj příběh, občas se soustředit na muziku, minimálně stejně zábavnou jako příběh sám, nechat se vtahovat tím skvěle gradujícím dějem a nakonec vzlétnout... Ale to už bych asi prozrazoval moc.
Neříkám, že ve vás cestou z kina nezůstanou pochybnosti. Tvůrci filmu se možná někde až příliš spolehli na to, že podobné příběhy už všichni známe, a tak nechali děj zaklopýtat anebo poposkočit, jen aby se vešli do svatořečené hodiny a půl, po kterou prý komedie dokáže udržet divákovu pozornost. Znalce filmu O chloupek ze série o Wallaceovi a Gromitovi zas už moc nepřekvapí tajemná věc, kterou si paní Tweedyová nechala dopravit v obrovských bednách, leckterému českému divákovi asi taky ujde, proč se většina těch útěkových plánů konstruuje právě v kurníku číslo 17, ale vem to čert. Stejně už nikdy nebudete jíst kuře.
TDMÁŠ BALDÝNSKÝ Premiéra 2000/9/30

Autor/Zdroj: Baldýnský Tomáš/Premiere


Hrdinkami animovaného loutkového filmu jsou plastelínové slepice, pokoušející se o útěk z drůbeží farmy. Opeřené „vězeňkyně" vede odbojná a neúnavná Ginger, avšak veškeré pokusy končí fiaskem. Novou naději přinese teprve mladý americký kohout Rocky...
Snímek je vysoce inteligentní a poučenou podívanou, jejíž vtip spočívá ve svérázné parafrázi žánrových postupů vězeňských filmů.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Po souboru krátkých filmů s názvem Nick Park uvádí ...
může nyní české publikum ocenit vtipnou animaci i v celovečerním debutu tvůrců z britského Aardman studia. Hlavními postavami jsou slepice žijící na farmě pod krutým velením paní Tweedové a jejího manžela. Odbojná slepice Ginger se neustále pokouší o útěk, ale pravou naději ji dává teprve příchod fešáckého kohouta Rockyho, pod jehož vedením absolvují slepice náročný letecký výcvik. Bohužel se ukáže, že Rocky není žádný letec, ale obyčejný kohout, kterého pro pobavení publika vystřelují z cirkusového děla.
Slepičí úlet je inteligentním snímkem, který vtipně parafrázuje klasické „útěkové" filmy. Všechny postavy snímku jsou při použití plastelínové animace dokonale fyziognomicky vykreslené a dobře „čitelné", takže tvůrci mohou využívat grimas či mimiky k vyjádření myšlenek, postojů a charakteristik jednotlivých postav.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


V tomto animovaném filmu se okamžitě ocitáme uprostřed akčních (a současně groteskních) výjevů - na slepičí farmě, připomínající spíše koncentrační tábor, jehož osazenstvo touží po jediném - co nejrychleji uniknout. Dějové zápletky jsou konstruovány jako parodie slavných „útěkářských" filmů. Rozpoznáme řadu konkrétních citací: výchozím zdrojem je Sturgesův Velký útěk (včetně odletu letadlem), ale všimneme si parafráze cesty strojem z Moderní doby (ale také z Parková filmu O chloupek). Hlavní hrdinové se totiž ocitnou v útrobách zpracovatelského stroje, kde jen s vypětím sil unikají vražednému sevření kovových součástek,

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola

Objektiv sjíždí z hvězdné oblohy na zvlněný horizont. Ve stále plynoucím záběru se objevují dvě řady dřevěných baráků obehnané ostnatým drátem, kolem něhož vede koridor pro obhlídkovou trasu stráží. Prostředí i atmosféra jsou jasné - nacházíme se v přísně střeženém trestaneckém táboře, který nápadně připomíná obrázky z koncentračních táborů. Je noc, ale i tak je jasné, že mezi ubikacemi je bláto dominantní barvou je šedá a taková je také atmosféra (jestli není ještě temnější). Hlídač provázený dvěma velkými psy kontroluje zámek na hlavních vratech a pokračuje v obchůzce. Ve tmě zazáří dvě světélka - oči trestance, jenž čeká na svou příležitost. Vzápětí se v kuželu světla, které ostře ozařuje území nikoho kolem plotu, objevuje... Steve McQueen alias nebojácná anglická slepice Ginger, jinak také notorická útěkářka. O této skutečnosti se máme možnost přesvědčit během bravurně sestříhané mezititulkové sekvence. Nic se v ní neopakuje dvakrát. První útěk, který vidíme do všech detailů, se nezdaří, protože jídelní lžící (klasickým to nástrojem všech utíkajících vězňů od dob hraběte Monte Christa) vykopaná díra pod plotem stačí pouze na rozměry hloubitelky, ale už ne na její následovnici, kterou se před jistým trestem samotky podaří v poslední chvíli zachránit protlačením zpět za plot. Ginger se po marném pokusu prchnout před psy pana Tweedyho ocitá v kontejneru. V temnici má jedinou zábavu - připisovat si k čárkám, které označují dny strávené na samotce, další znaménka. Následuje potupný návrat za ostnatý drát, příprava a realizace dalšího útěku. Variantu ,chodící krmítko a pitko` zkrátili tvůrci jednoznačným detailem na vytřeštěné slepičí oči hledící průřezem krmítka do očí tyrana. Pak už se slepičí kukadla jen vzdalují od kamery... To, když následuje pád do dobře známého kontejneru. Podobně rafinovaně jsou zachyceny i další dvě varianty útěků.
A teď to nejdůležitější - jestli jste až do této chvíle žili v domnění, že do kin přichází klasické vězeňské drama, vězte, že je tomu tak. Jen se musíte smířit s faktem, že anglická slepice Ginger a americký kohout Rocky jsou skutečně jeho hlavními hrdiny a navíc jsou plastelínoví. Tím ovšem nechci nikterak snižovat úroveň tohoto 84 minut dlouhého animovaného snímku (spíš naopak). Zrodil se totiž v anglickém studiu Aardman Animations a stejně jako předchozí středometrážní filmy čerpá i tento velkofilm inspiraci především z žánrových skvostů klasické kinematografie. Tentokrát to jen tak namátkou byly - Indiana Jones a chrám zkázy Star Trek, Vykoupení z věznice Shawshank, Frajer Luke, Flight of the Phoenix, Stalag 17 a především Velký útěk (The Great Escape), od jehož názvu se volně odvíjí i titul nového opusu režisérů Petera Lorda a Nicka Parka - Chicken Ruu - v české distribuci Slepičí úlet.
Vězeňská story o nebojácné slepici, která se rozhodne vysvobodit nejen sebe, ale rovnou všechny obyvatelky vaječné farmy, není jen dramatem o vykořisťování nebohých zvířat obhroublými a lakotnými manžely Tweedyovými (kteří jsou v závěru po zásluze a k tomu převelice vtipně potrestáni). Je to také úsměvný příběh o síle skutečné vůle jít za svým cílem - letět až na ostrov svobody (ne, nebojte se, na vyhladovělou Kubu nedoletí), kde industriálně odchované slepice mohou pocítit, co je to chodit po trávníku, a kde se z vajec, která byla jen obchodním artiklem, mohou vylíhnout kuřata. Úlet je také propracovaným psychologickým snímkem o tom, že národnostní rozdíly sice existují, ale dobře vystavěný příběh lehce ironizující anglo-americkou vzájemnost hravě „stírá demografické hranice" (to napsal nějaký Američan na internetu). A pochopitelně - vedle rozverné rokenrolové sekvence slepičí tancovačky dojde i na dojemně cudné milostné scény. Křídlo se zlehka dotkne křídla, aardmanovsky těsně vedle sebe posazené oči se zalesknou, on i ona s nimi zlehka zakoulejí a už je jasné, kdo bude mít (po nezbytné peripetii mužova zbabělého útěku před zodpovědností) nejdřív kuřata.
Vynechala jsem toho ještě spoustu. Úžasné bonmoty typu „Nebyl tvůj táta sup?" či minimalistickou, ale přesto výstižnou charakteristiku jednotlivých postaviček. Za všechny jmenujme pletenou čepičku slepice Ginger - jasnou to rekvizitu nebojácné a anglicky čestné vůdkyně slepého zástupu poněkud méně inteligentního kuru.
Co však vynechat nesmíme, je pro „Aardmany" již příznačná záliba ve verneovsky či meliésovsky poetizované technice. Divákům, kteří znají předchozí Parkovy snímky, nemusejí právě tyto pasáže přijít zrovna nejoriginálnější. Faktem ale zůstává, že mechanická i elektrická soustrojí jsou nejen zdrojem mnoha gagů, ale především z nich čiší dětská radost z rozpohybování hraček, na něž se v dětství směli tvůrci jen z dálky koukat. A takový je celý Slepičí úlet- splněný sen pro malé a velké hračičky (jejichž spektrum začíná u vyznavačů pohádek a končí u zatvrzelých scifistů).
Radka Polenská Cinema 2000/8/62

Autor/Zdroj: Polenská Radka/Cinema


Animovaný (plastelinový) snímek Petera Lorda a Nicka Parka Slepičí úlet je dlouho očekávaným celovečerním debutem tvůrců z britského studia Aardman, jehož produkci známe z pásma Nick Park uvádí..., uvedeného v Projektu 100. - Neobvyklými hrdinkami jsou slepice, pokoušející se o útěk z drůbeží farmy. Opeřené „vězenkyně" vede odbojná a neúnavná Ginger, avšak veškeré pokusy končí fiaskem. Naději přinese teprve mladý americký kohout Rocky, jenž unikl z cirkusu. Slepice pod vedením fešáka z ciziny podstoupí náročný výcvik v létání. Jenže svobodomyslný poživačník Rocky byl ve skutečnosti jen vystřelován z cirkusového děla a neumí mávat křídly o nic lépe, než ony... - Snímek je vysoce inteligentní a poučenou podívanou, jejíž vtip spočívá ve svérázné parafrázi žánrových postupů vězeňských filmů. Zjevnou inspirací byla klasická válečná komedie Johna Sturgese Velký útěk (1963), avšak patrné jsou i další vlivy (např. archetypální motiv barona Prášila). Vyprávění se opírá o „staromódní" ruční animaci plastelínových loutek a o přesnou charakterovou modelaci jednotlivých hrdinů. Antropomorfizovaná zvířata jsou něčím mezi sympaticky naivními dětmi a tvrdě zkoušenými vězni zajateckého či koncentračního tábora (jemuž se slepičí farma manželů Tweeedyových ostatně velmi podobá). Velkou roli hraje hudba, jež s výraznou nadsázkou zdůrazňuje dramatickou atmosféru, čímž částečně přebírá i roli „napovídajícího" vypravěče. Ve filmu nechybí ani animační lahůdky, jaké zdobily předchozí filmy Nicka Parka s vynálezcem Wallacem a jeho psem Gromitem: kromě finální akční sekvence se vzletem šlapacího letounu je to mj. dramatický zápas kohouta a slepice o život uvnitř spuštěné linky na výrobu drůbežího pečiva. - Lakonický anglický humor a vtip Lordova a Parkova snímku ocení samozřejmě spíše odrostlejší publikum.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/8/25

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled