Špaček

Jen jedna událost může být nejtragičtější   pro rodiče a o tom, jak se s tím oba   vyrovnávají, je tento snímek vyprávějící o   naději, přátelství a hlavně o upřímnosti.   Příběh hořkosladce depresivní a do značné   míry sentimentální na bázi sappy melodramatu.   Poselství tohoto snímku o uzdravení duše,   mysli a především vzájemné lásky po   tragédii je vážnější, než jak vypadá.   Citová a emoční stránka věci je sice hlavní   devizou, ale autoři se ji přeci jen snažili   odlehčit nějakým tím humorem. Humorem však   opravdu lehkým, aby nepřekrýval vážnost   situace. Myšlenka není jen o bolesti ze ztráty,   ale hlavně o lidské dezorientaci, která je   důsledkem toho, jak se nám život dokáže   nečekaně změnit ze dne na den, aniž by to   kdokoliv čekal. Inteligentní přístup k   tématice však není přímým tahem na branku, i   když snaha viditelná je. Některé situace jsou   těžkopádnější, tudíž hůře uchopitelné.   Takový námět měl být spíše zpracován   artově, kde by to mohlo dosáhnout větší   hloubky. Více by evokoval psychologicky   motivační pocit pro ty diváky, kteří zažili   rodinnou tragédii podobnou s tím, že nejsou pro   zvládnutí situace sami a že jim lze pomoci   situaci zvládnout. A daleko lépe by se dala   uchopit metafora se špačkem. Snímek je tedy   takový jaký je. Vlivem protagonistů v hlavních   rolích leckdo bude očekávat komedii, ale dojde   ke zklamání. Vážnější role je holt   vážnější role a vidět v takové pozici   komediální herce je v podstatě stejné, jako   vidět v komediálních rolích akční borce.   Snímek se do paměti diváků nedostane a to   nejen tím, že už takovýto námět byl   zpracován nesčíslněkrát a daleko povedeněji.