Spřízněni volbou

Pražské jaro roku 1968 dalo Vachkovi po dlouhé nucené pauze možnost filmovat. Na úvahy nebyl čas – vrhl se do politiky, kterou žila společnost. Vyzbrojen 16mm kamerou a magnetofonem zachytil volbu prezidenta republiky – neopakovatelnou skutečnost v její nahé podobě. Tam, kde jiní kamery vypínali, Vachek teprve začínal natáčet. Z filmu dýchá autenticita, paradoxně umocněná přiznanou přítomností kamery a podtržená ironickou konfrontací vysokého a nízkého, dramatického a komického, oficiálního a osobního. Politici Dubček, Svoboda, Smrkovský nebo Černík sledovaní Vachkovou kamerou jsou obyčejní, směšní, ale živí lidé bez jakékoli mediální...