Stín kapradiny

V ranném mládí, když se   mnou puberta třískala o zem,   jsem se připravoval utéct z   domova a skrývat se po   lesích :-) Ve své   nasranosti na celý svět   jsem koketoval i s myšlenkou   živit se rozličnými   nekalými způsoby. Dva   silné zážitky mě přiměly   “změnit názor“ ...   Kniha Georgese Simenona Muž,   který pozoroval noční vlaky   a film Stín kapradiny . Z   tohoto filmu přímo sálá   až fyzicky nesnesitelná   bezvýchodnost cesty, na   které se oba mladíci ocitli,   celá ta bezedná hrůza   definitivnosti konce, toho,   že jsou na konci slepé   uličky a cesta zpět není.   Tento film je pro mě   naprostý majstrštyk. Prostě   Vláčil...

Je to typický Vláčilovský   film, dokonalý co do formy i   obsahu. Myslím, že to byl   jedině ve své době   Vláčil, kdo takový námět   dokázal převost do filmu.

Já nevím, že z normálního   a vděčného tématu musí   někdo vždy udělat nějakou   debilní psycho studii. Někdy   jsem fakt netušil, co je   fakt, a co jen vidina. Dvacet   procent mínus. Hlavní herci   byli naprosto nevýrazní,   dalších dvacet mínus.   Příběh to byl ovšem   zajímavý, i když chudý na   zvraty a spád. Musím   přiznat, že trošičku   nadhodnocuji, protože mi to   něco živě připomínalo.   Plus panu Macháčkovi, ten   tam fakt „seděl“.