Stín kapradiny

Já nevím, že z normálního a vděčného   tématu musí někdo vždy udělat nějakou   debilní psycho studii. Někdy jsem fakt netušil,   co je fakt, a co jen vidina. Dvacet procent   mínus. Hlavní herci byli naprosto nevýrazní,   dalších dvacet mínus. Příběh to byl ovšem   zajímavý, i když chudý na zvraty a spád.   Musím přiznat, že trošičku nadhodnocuji,   protože mi to něco živě připomínalo. Plus   panu Macháčkovi, ten tam fakt „seděl“.

V ranném mládí, když se mnou puberta   třískala o zem, jsem se připravoval utéct z   domova a skrývat se po lesích :-) Ve své   nasranosti na celý svět jsem koketoval i s   myšlenkou živit se rozličnými nekalými   způsoby. Dva silné zážitky mě přiměly   “změnit názor“ ... Kniha Georgese Simenona   Muž, který pozoroval noční vlaky a film Stín   kapradiny . Z tohoto filmu přímo sálá až   fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na   které se oba mladíci ocitli, celá ta bezedná   hrůza definitivnosti konce, toho, že jsou na   konci slepé uličky a cesta zpět není. Tento   film je pro mě naprostý majstrštyk. Prostě   Vláčil...

Je to typický Vláčilovský film, dokonalý co   do formy i obsahu. Myslím, že to byl jedině ve   své době Vláčil, kdo takový námět dokázal   převost do filmu.