Stíny zapomenutých předků

Ještě poměrně slušná balada, vyprávěná   jakoby v slohu starých ruských bylin.   Vynikající je především velice vynalézavá   kamera a vůbec výtvarná stránka snímku,   včetně celkové výpravy, použitých kostýmů,   včetně sytých barev, krásné přírody a tak   dále. Máme však možnost vidět již jen stíny   zaniklého světa dávných Slovanů, z něhož   zbyly opravdu již jen ty stíny našich   zapomenutých předků. A kdo doufal, že snad   uvidí nějaké obrazy neporušených živých   lidových zvyků a věr, může být, že bude   zklamán. Vždyť už jen mnohé ukázky   křesťanských bohoslužebných úkonů zde   působí pojednou cize, jako cosi, co nám bylo   proti naší vůli vnuceno pod hrozbou násilí,   co jsme přijali a co právě přivodilo tuto   naši zkázu a tento pád slovanských   občinových kmenů, jejich uspořádání a   jejich původních slovanských bohů. Zbyly jen   stíny. Ale ježto vidíme alespoň ty stíny,   značí to přece jen, že kdesi musí býti   světlo, které ozařuje skutečné postavy   předků, jež ožívají kdesi v pozadí,   působíce dosud tak silně na naši   představivost a touhu po bývalém ztraceném   životě. Přál bych si, aby tento film za touto   tušenou září šel důrazněji. Viděli jsme tu   nicméně dost; i jakousi obřadní nahotu, která   umí čarovat, přivolávat zázraky a plnit   tajná přání a která byla opět významnou   součástí naší staré přírodní víry.   Viděli jsme také velice pěkný obyčej   obdarovávat domácí zvířata o svátcích   pamlsky - starodávný zvyk zřejmě nejen   slovanský, jejž jsem ještě docela nedávno   zhlédl dokonce i na současném německém   venkově. Zkrátka, nejsou ty stíny zapomenutých   předků v tomto filmu až tak nezřetelné.