Sto let odpuštění

Banka, v ní bezpečnostní schránky a v jedné z   nich informace, které by mohly setsakramentsky   otřást zemí a někomu politickou kariérou.   Máme tu pro změnu tentokrát evropský   koprodukční snímek s banální loupeží,   která dopadne nepřekvapujíc jinak a která má   až politické důsledky. Snímek na hraně temné   atmosféry a politického rozhraní, který si   vzal na paškál určité scény a motivy z velice   známých amerických snímků. ´Nemilosrdný   souboj´ (1995), ´Spojenec´ (2006) a kupodivu   také i ´Temný rytíř´ (2008). Filmový fanda   jistě dané scény pozná. Námět sice evokuje   nadšení, ale bohužel, takováto ambice se   nakonec neuskuteční. Od samého začátku,   nejsou přesvědčivé výkony herců, napětí   vyvolané mezi postavami značně pokulhává a   ani děj nijak nepřesvědčuje o zábavnosti a   dramatizaci díla. Scénář je ve svém smyslu   dosti zmatečný a tak ztrácí na atraktivitě   úmyslu politické kritiky stavu věci. Ale ano,   mohl to být dobrý thriller, ale chtělo to více   šťávy a radosti.

Na filmu je nejlepší začátek, prvních   pětadvacet minut vede k očekávání dobrého a   napínavého thrilleru. Bohužel se z filmu to   správné napětí začne vytrácet a divák   poslouchá hádky mezi gangstery, dohodování s   policajty. Chvílemi jsem začal ztrácet přehled   a když už jsem se chytal, došlo k dalšímu   vyjednávání anebo se nesmyslně roznášela   pizza a gangsteři se promenovali před ochránci   pořádku. Španělé v poslední době natočil   více dobrých kriminálek, ale Sto let   odpuštění je takový průměr. Ale pořád   dobrý a doporučuji.