Strop

V roce 1961 natočila režisérka Věra Chytilová svůj absolventský film na FAMU s názvem Strop. V tomto černobílém snímku sleduje krátký výsek ze života jedné manekýny. Režisérka zde podává jakýsi kontrast této profese. Na jedné straně je zde ukázána spokojenost a radost z profese, kterou mladá žena vykonává, na straně druhé nedostatek soukromí, neustálý shon týkající se líčení, zkoušení šatů, fotografování. Vše graduje v únavu a vyčerpanost hlavní hrdinky. Nový životní směr hlavní postavě udává až setkání s kolegou z lékařské fakulty, kde i ona dříve studovala. Před mladou ženou se začíná rýsovat lepší budoucnost s větším smyslovým naplněním. Výraz „strop“ zde v tomto směru představuje jakousi hranici či mezník, který si hlavní hrdinka Marta vytyčila k dosažení pohodlného života. Sama režisérka uvedla, že chtěla touto imaginární hranicí poukázat na lidskou vlastnost, v jejímž rámci víme o svých schopnostech, avšak vlivem vlastní pohodlnosti si odmítáme vytyčit cíle a projevit snahu jich dosáhnout. Mnohem jednodušší je říci, že nic takového není možné. Zpravidla se jedná o výmluvu každého jedince, což vtiskla režisérka Chytilová i do myšlenky tohoto snímku.

(ČTV uvádí: 27. října 1992)
Film U stropu je pytel blech, který byl do filmové distribuce uveden v roce 1963, jsou vlastně filmy dva - hraný snímek Strop a hraný dokument Pytel blech. První z nich natočila režisérka Věra Chytilová v roce 1962 jako svůj absolventský film na FAMU, druhý vznikl o rok později díky pochopení Studia populárně vědeckého filmu, které dalo talentované začínající režisérce důvěru. Vždyť premiéra Stropu byla provázena malým filmařským skandálem. Režisérka se musela ze všech sil bránit nařčením z eklektismu, epigonství, z honby za senzací. Strop, údajná kopie filmu Agnes Vardové Cléo od pěti do sedmi, vznikl ze spolupráce Věry Chytilové s Pavlem Juráčkem jako dílo jistě ovlivněné metodou cinéma vérité, na druhé straně však původní. Původní v tématu i v reakci na situaci v domácí kinematografii. Příběh „mladého člověka, který si z pohodlnosti stanoví strop svých možností a tím se zbavuje možnosti žít třeba lépe a plodněji," natočila režisérka jako upřímnou osobní zpověď. Jde o moralitu, jak jsme zvyklí i z pozdějších filmů Věry Chytilové. A je psychologickým pravidlem, že ve svém okolí jaksi obecně nesnášíme právě ty vlastnosti, jejichž přítomnost v skrytu duše trpce pociťujeme sami v sobě. Je-li Strop příběhem mladé půvabné manekýny, jíž život protéká mezi prsty, pak Pytel blech je sociologicky laděným kolektivním portrétem světa mladých učnic. Patnáctileté až osmnáctileté dívky žijí společně na internátě a myslí si mnoho věcí. Většinou jiných, než si myslí dospělí jak také z konfrontace vyplyne. Pytel blech je film velmi zajímavý a jistě na něj pamatoval i Karel Smyczek, když v roce 1979 natáčel svá Housata.

psd Cinema 1992/10/56