Svědectví barevného ostrova [TV minisérie]

"Všichni se jenom žení a vdávají a žení a za chvíli tu zbudeme jenom my dvě, co nebudeme vdaný ani trošičku," rozumuje malá Stina, když se chystá s Tjorven na svatbu Malin a Petera.

"A to je právě dobře, protože já se vdávat nikdy nebudu," má pohotovou odpověď Tjorven.

"Ale tuhle jsi povídala, že si vemeš toho instalatéra."

"No přece si nevemu docela cizího chlapa, ty hloupá."

Stačí několik úvodních taktů z dětského popěvku a jsme opět na ostrově Saltkråkan s upřímnými a bezelstnými dětmi i dospělými. Pelle má těžkou hlavu ze svatby své sestry, a netuší, že bude hůř, až se narodí Skrållan (Skrólan). Tohle neposedné "skřítče" dokáže zaměstnat snad celou vesnici. Dědeček Melker si neví rady a tak situaci "zachraňují" děti...

Zajímavá sonda do benevolentní výchovy malých dětí. Skrållan je sice ještě hodně malá(miniherečce Kajsa Dandenell bylo tehdy 21 měsíců), ale vyvádí jednu lumpárnu za druhou a nikdo ji příliš nekárá. Už když jsem kdysi film sledovala jako osmiletá, připadalo mi, že u nás by už lítala ruka po zadečku. Hrátky s jogurtem u stolu, vylitá voda z kbelíku na podlahu, patlání se v kdečem, rozbíjení sklenic s pivem, to všechno může působit komicky, ale ne zase tak moc... hlavně ne pro matky. Každopádně bereme-li film s velkou nadsázkou, není to tak hrozné. Ostatně tak nepraktický a směšný dědeček také pochází z bohaté říše fantazie paní Lindgren.

Skandinávský kolorit dotváří typické dřevěné domy zařízené "a´la Ikea". Jednoduchost, praktičnost a přitom útulnost dýchá z každého místa. Nezajedeme do Skandinávie? Třeba tam zase poskakují dvě rozumbrady a zpívají si o jaru.