Ta naše písnička česká II

POZOR SPOILER

Příběh začíná dnem „osvobození“ naší vlasti Varšavským paktem, pokračuje dnem upálení Jana Palacha a zastavuje se v dobách těžké normalizace. Mladý muž Honza Rošetský (Jan Hartl), vedoucí Bohemia kvarteta, má letět do Londýna. Jenže je „pozván“ na pohovor o jeho politické angažovanosti. On sám je v pořádku, ale rodiče jeho ženy odmítli budovat socialismus a emigrovali do imperialistické ciziny. S takovou může klidně jet do Brna, například, ale za hranice ani těžkým omylem. Proto je zbaven i vedení kvarteta. Nu, a protože inzultuje pracovníka Vaška (David Matásek), který mu toto sdělil a snad i zařídil, končí v kotelně. Pak se mu pokazí auto a doslouží radiátory. A peníze nejsou. Pak ale Honza vycestuje. Ovšem na koncertě je asi jen dvacítka posluchačů. Nezbývá než hrát načerno po pajzlech. Po návratu domů se rozdají dárečky těm mocnějším, také úplateček sem tam šoupnem. A tvrdou měnu řediteli, jenž to všechno zařídil. Tomu je to málo, má v kvartetu donašeče, který mu hlásí černá vystoupení. Honza je pak svědkem, jak ředitel s Vaškem „usvědčuje“ náměstka, u kterého naleznou cizí měnu. Honzovi je spousta věcí proti mysli, ale začíná se měnit. Začíná se podvolovat a řediteli jde tak trochu na ruku. Jenže pak neudělá rekvalifikační zkoušky a opět musí „výti“ s ředitelem. Ale to už je v ČSSR státní návštěva soudruha Andropova a s ním se pomaličku blíží i slavná perestrojka. A v této době končí Honzův syn Jan s těžkým úrazem hlavy v nemocnici. Prý jej tak přivezli z demonstrace. Jan je po smrti a otec navštěvuje ředitele. Nemůže už totiž hrát kvůli zdraví. Ředitel mu dá teplé místečko v kanceláři, kde posuzuje způsobilost umělců. S jednou, která touží dostat se alespoň do SSSR, se vyspí. A začíná propadat alkoholu. Proti řediteli se začínají kout pikle. Je v nemocnici, kde simuluje. Je mu dáváno za vinu, že poslal zlatého slavíka zpívat „sudeťákům“. A povídá se, že má rakovinu. Jenže ředitel se „uzdravený“ vrací zpět. A v rámci přestavby musí někdo z vedení padnout. Kdopak to asi bude? Věčně opilý náměstek, nebo Vašek? Nebo snad Honza sám?

Hlavní hrdina - houslista - ztrácí po roce 1968 možnost další hudební činnosti. Určitou dobu pracuje jako kostelník a potýká se s existenčními problémy. Proto uvítá nepříliš přímou cestu zpět ke své profesi.

Film Ta naše písnička česká II měl celkem známý osud, který spoluscenárista a režisér Vít Olmer stručně komentuje takto: "Na přelomu let 1988-1989 se Radku Johnovi dostal do rukou asi čtyřicetistránkový materiál od člověka, který na základě vlastních zkušeností shrnul svérázné praktiky v činnosti Pragokoncertu. Tento text se stal podkladem společného scénáře, do něhož se samozřejmě promítlo i něco z mého vlastního života. Každý z nás přece má s minulým režimem své zkušenosti… Potíže nás však pochopitelně stejně neminuly, po předložení scénáře jsem byl nucen stále jej předělávat. A protože jsem představám vedení ani poté nevyhověl, vše skončilo rozhodnutím ředitele Čs. filmu Tugana Veselého, který náš film - jak se tehdy říkalo - pozastavil. To v jakešovské éře znamenalo, že nemá nikdy spatřit světlo světa." Točit se tedy začalo až po listopadu 1989. - V ironickém příběhu nadaného houslisty a jeho rodiny demonstrují autoři na praktikách monopolní umělecké agentury složitě propojený systém korupce, služeb a službiček, darů, podlézání a obohacování se, tedy všeho, co se stalo v době normalizace "normální" a co tragicky (a na dlouho) poznamenalo cítění a morálku lidí. Ve filmu jsou použity i dokumentární záběry z uplynulých dvaceti let. Římská dvojka v titulu naznačuje, že jde o kontrapunkt k Podskalského reminiscenci na hašlerovskou idylku Ta naše písnička česká. Hlavní roli houslisty Jana (je analogie s básní Josefa Hory Jan houslista náhodná nebo záměrná?) vytvořil Jan Hartl (který si v minulosti také prožil své…).

Bartošek Tomáš/Filmový přehled