Tam za lesem

Ideologicky natočený   válečný film o bitvě na   Dukle. Oosbně jsem prošel   Dukelský průsmyk v roce 1972   při své prezenční službě   v Prešově. Také muzeum a   památník ve Svidníku. Při   této "exkurzi" nám   místní vesničané na Dukle   vykládali historky o   přechodu průsmyku, už   tenkrát mi to připadalo, že   to mají naučené nazpaměť,   a za bakšiš to vykládají   vyděšeným nováčkům z   přijímače. Teprve po roce   1989 jsem se dozvěděl pravdu   o bitvě na Dukle a o   zbytečných obětech našich   a slovenských vojáků,   kteří šli proti opevněným   německým pozicím   nedostatečně vybaveni   válečnou technikou a třeba   i oblečením.

Snímek je zcela poplatný   době a tak z každičké   vteřiny vyzařuje   ideologické vlastenectví,   touha po domově a hlavně, a   to je ze všeho   nejdůležitější, touha po   vítězství. Na atmosféře   je patrná poetika, ale   myšlence celého příběhu   to nijak neubírá. Pravě   naopak. Vojáci, kteří   prošli Dukelským průsmykem   prostě musejí nějak   vypadat. Byli lidi jako my a   ne žádní váleční   hrdlořezové. Celkově to   tedy není jako běžný   válečný snímek, neboť   použití oné poetiky vše   vrhá do zcela jiné roviny.   Napůl válečný, na půl   umělecký film, který dnes   může posloužit snad už jen   pro filmové fajnšmekry.   Ostatní bude velice nudit.