Tartuffe

Jako o pár měsíců později v případě Goethea se Murnau ani v Tartuffovi nesnažil „přeložit“ do řeči němého filmu literární klasiku (zde: Molièrovu divadelní hru z roku 1664), ale vypůjčil si hlavní zápletku a ústřední motiv pokrytectví a slepé důvěřivosti, reprezentované postavami Tartuffa a Orgona. Emil Jannings, s nestřídmostí sobě vlastní, využil příležitosti být odporný a odpudivý, jeho velký rival Werner Krauss hraje zjemnělého naivního aristokrata v úplně opačném duchu – s plachou ukázněností. Výtvarný styl tohoto vizuálně rafinovaného díla zůstává přes zjevné připomínky žánrového malířství Nizozemců a rokokového umění Watteaua či Fragonarda nenapodobitelně murnauovský. Svou víru ve všemocnou ozdravnou roli vidění (čti: filmu) zde nechá Murnau vyslovit jednu z postav: „Dívejte se, abyste se uzdravil.“ Klíčová věta u klíčové dírky.

Zdroj: kino Ponrepo